Kapitola 11 2/2

7. listopadu 2011 v 14:52 | adel |  Pád- kapitoly lauren kate
"Ehm, Luce, jsi v pořádku?" zeptala se Penn. Ovívala Luce její zarudlé tváře deštníčkem z pití.

"Je mi fajn," řekla Luce. Bylo nemožné, aby dostala ta křídla ze své mysli. Zapomenout na pocit, když vzal do dlaní její tvář. "Jen se stále zotavuju. Myslím."

Gabbe ji poplácala po ruce. "Když jsme slyšeli o tom, co se stalo, šli jsme za Randy, jestli bychom tě nemohli navštívit," řekla a podívala se na ní. "Nechtěli jsme, aby ses probudila sama."

Ozvalo se zaklepání na dveře. Luce čekala nervózní tváře jejích rodičů, ale dovnitř nikdo nevešel. Gabbe vstala a podívala se na Arriane. Nikdo jiný nevstal. "Zůstaňte tady. Zvládnu to."

Luce ještě překonávalo to, co jí řekli o Danielovi. I kdyžto nedávalo žádný smysl, chtěla, aby za těmi dveřmi stál on.

"Jak jí je?" zeptal se šepot za dveřmi. Ale luce ten hlas poznala. Byl to on. Gabbe mu něco zamumlala zpátky.

"Co je to shromáždění?" zavrčela zvenku Randy. Luce pokleslo srdce. Věděla, že tohle znamená, že je konec návštěvních hodin. "Koho tady najdu po konci návštěvních hodin, dostane trest. A ne, Grigorij, nebudu přijímat květiny jako úplatky. Všichni hned do auta."

Po tónem jejího hlasu se Arriane i Penn přikrčily. Pak rychle hodily kokosové skořápky pod postel. Penn hodila deštníky do pouzdra na tužky a Arriane nastříkala do vzduchu vanilkový sprej. Luce jim podala mátovéžvýkačky.

Penn se chvíli dusila plovoucím oblakem parfému. Pak se rychle naklonila k Luce a zašeptala: "Jakmile se uzdravíš, najdeme tu knihu. Myslím, že bude pro obě lepší, když se na něco zaměříme a udržíme naší pozornost od toho všeho, co se stalo."

Luce stiskla ruku Penn, jako poděkování a usmála se na Arriane, která vypadala, že je až příliš zaneprázdněná zavazováním svých kolečkových bruslí, než aby je slyšela.

V tu chvíli Randy vrhla do dveří: "Další shromáždění!" vykřikla. "Neuvěřitelné."

"My jsme jen-" začala Penn.

"Na odchodu," dokončila za ni Randy. Měla v ruce kytici bílých divokých pivoněk. Divné. To byly vždycky oblíbené květiny Luce. Muselo být těžké najít je někde tady kvést.

Randy otevřela skříňku pod umyvadlem. Vytáhla z ní malou zaprášenou vázu. Naplnila ji kalnou vodou z kohoutku a hrubě narvala dovnitřpivoňky. Pak je postavila na stůl vedle Luce. "Ty jsou od tvých přátel," řekla, "kteří jsou teď všichni na odchodu."

Dveře byly dokořán a Luce viděla, jak se o jejich rám opírá Daniel. Měl zvednutou hlavu a jeho šedé oči ji s obavami sledovaly. Setkal se s pohledem Luce a věnoval jí malý úsměv. Když si odhrnul vlasy z očí, Luce viděla malý tmavě červený šrám na jeho čele.

Randy vedla Penn, Arriane a Gabbe ven ze dveří. Luce ale nemohla odtrhnout oči od Daniela. Zvedl do vzduchu ruku a pusou na ní něco artikuloval. Myslela si, že to bylo: Je mi to líto. Potom je Randy vystrčila ze dveří.

"Doufám, že tě neobtěžovali," řekla Randy, která stála ve dveřích a nesouhlasně se mračila.

"Ach ne!" Luce zavrtěla hlavou, když si uvědomila, jak moc spoléhala na loajalitu Penn a Arriane. Nevysvětlitelným způsobem jí zvedli náladu. I Gabbe k ní byla laskavá. A Daniel, i když ho sotva viděla, pro ní udělal víc, než mohl vědět. Obnovil její klid. Přišel ji zkontrolovat. Myslel na ni.

"Dobře," řekla Randy. "Protože návštěvní hodiny ještě neskončily."

Opět někdo zaklepal. Luce se zvedla, protože čekala rodiče. Ozval se ovšem jen rázný krok na linu. Za chvíli Luce uviděla slečnu Sophii. Na ramenou měla pověšený tenký, podzimní, barevný kabát. Rty měla namalované tmavě červenou rtěnkou. Za ní šel holohlavý muž v obleku a dva policisté. Jeden baculatý a ten druhý vyhublý. Oba měli zkřížené ruce.

Baculatý policista byl mladší. Posadil se na židli vedle Luce. Ten druhý stál u něj a položil si ruce volně vedle těla.

Plešatý muž přistoupil a nabídl Luce ruku, "Já jsem pan Schultz. Právník Sword&Cross." Luce mu strnule potřásla rukou. "Tito důstojníci se tě chystají požádat, abys jim odpověděla na pár otázek. Nic z toho nebude použito u soudu, jen se snaží potvrdit si podrobnosti z nehody-"

"A já jsem trvala na tom, že tu budu v průběhu výslechu, Lucindo." Slečna Sophia k ní přišla blíž a pohladila jí po vlasech. "Jak se máš drahoušku?" zašeptala. "Byla jsi v bezvědomí. Jsi ještě v šoku?"

"Jsem v pořádku-"

Luce se odmlčela, když zahlédla dvě postavy ve dveřích. Málem se rozplakala, když uviděla tmavé kudrnaté vlasy její matky a jejího tátu s brýlemi z želvoviny.

"Mami," zašeptala příliš tiše, aby jí mohl někdo slyšet. "Tati."

Vrhli se k posteli. Házeli kolem sebe rukama a mačkali ji. Chtěla je tak moc obejmout, ale cítila se příliš slabá. Byla ale mnohem víc klidná, když ucítila známý dotek. Jejich oči vypadaly stejně vystrašeně, jako se cítila ona.

"Miláčku, co se stalo?" zeptala se jí máma.

Nemohla říct ani slovo.

"Řekla jsem jim, že jsi nevinná," řekla slečna Sophia a obrátila se k důstojníkům, aby jim to připomněla. "Nešťastná souhra okolností."

Samozřejmě, že oni měli Trevorovu nehodu napsanou v záznamech. Samozřejmě, že policajti našli ... pozoruhodné souvislosti se smrtí Todda. Luce měla s policisty už praxi. Věděla, že je jejich odpovědi frustrují a naštvou.

Vyhublý policista s dlouhými kotletami vyšel ze stínu. Měl v ruce její otevřený soubor a vypadalo to, že mu věnuje plnou pozornost, protože se na ní ani jednou nepodíval.

"Slečno Priceová," řekl pomalu. Měl jižanský přízvuk. "Proč jste byla vy a pan Hammond sami v knihovně, když všichni ostatní studenti byli na večírku?"

Luce pohlédla na svoje rodiče. Její matka se kousala do rtu a smývala si rtěnku. Její otec měl tvář bílou jako papír.

"Nebyla jsem s Toddem," řekla a nechápala linii výslechu. "Byla jsem s Penn, mojí kamarádkou. A byla tam i slečna Sophia. Todd si něco četl a byl sám. Když začalo hořet, ztratila jsem Penn a Todd byl jediný, na koho jsem narazila."

"Jediný koho jste mohla najít ... abyste udělala co?"

"Počkejte chvíli." Pam Schultz zakročil a přerušil výslech. "Rád bych vám připomněl, že to byla nehoda. Nevyslýcháte podezřelého."

"Ne, já chci odpovědět," řekla Luce. V téhle místnosti bylo tolik lidí, že nevěděla, na koho se má dívat. Našla očima policistu s její složkou. "Co tím myslíte?"

"Jste výbušná osoba, slečno Priceová?" zavřel složku. "Mohla by ses sama nazvat samotářkou?"

"To stačí," přerušil ho její otec.

"Ano. Lucinda je seriózní studentka," doplnila slečna Sophia. "Nikdy neměla s Toddem Hammondem žádný problém. To co se stalo, byla nešťastná náhoda, nic víc."

Důstojník se podíval směrem k otevřeným dveřím, jako by chtěl slečně Sophii naznačit, aby odešla. "Ano, madam. No, ale v případě,že se jedná o dítě z polepšovny, se nemůžete divit, že máme určité pochybnosti, ne vždy výpověď odpovídá-"

"Povím vám všechno, co vím," řekla Luce a sevřela ruce v pěst. "Nemám co skrývat."

Řekla jim všechno, co mohla. Mluvila pomalu a zřetelně,takže už pak znovu nemusela vyprávět rodičům a policisté si stíhali dělat poznámky. Nechtěla se nechat pohltit emocemi. Vypadalo to, že je to přesně to, co všichni očekávají.

Hlavní bylo, že vynechala z příběhu stíny. Řekla, že běželi k zadním dveřím. Našli východ na konci dlouhé chodby. Na schodech spadli a prudce padali z římsy. Ona a Todd oba běželi tak rychle, že nemohli pád zastavit. Pak se Luce těžce udeřila do hlavy a probudila se až o dvanáct minut později. To bylo všechno, co si pamatovala.

Nedala jim moc prostoru pro dohady. Nehodlala jim říct, co si doopravdy pamatovala z té noci.

Když bylo po všem, pak Schultz věnoval policistům pohled ´tak už jste spokojení?´ a vyvedl je. Slečna Sophia se na Luce usmála, jako by se jim podařilo něco nemožného. Matka Luce si dlouze povzdechla.

"Dobře, probereme to na stanici," řekl vyhublý důstojník a zavřel soubor Luce s takovou rezignací, že se zdálo, že tím chce Luce poděkovat za její pomoc.

Pak čtyři policisté odešli a ona zůstala se svými rodiči.

Takhle by asi nemělo vypadat rodinné prostředí. Ret její mámy se třásl a její táta jen polkl.

"Ryndy trvala na tom, že musíš do Sword&Cross ještědnes odpoledne." řekl její táta. "Nedívej se tak zlato. Lékař řekl,že jsi v pořádku."

"Víc, než dobře," řekla její máma, ale znělo to nejistě.

Její otec jí položil ruku na rameno. "Uvidíme se v sobotu. Je to za pár dní."

V soboru. Zavřela oči. Den rodičů. Těšila se na to od chvíle, kdy přišla na Sword&Cross. Teď bylo ale všechno poznamenané smrtí Todda. Zdálo se, že její rodiče už touží odejít. To byl způsob, jak se chtěli vypořádat s realitou, že je jejich dcera v polepšovně. Byli tak normální. Nemohla je obviňovat.

"Teď si odpočiň, Luce," řekl jí otec. Sklonil se a políbil ji na čelo. "Máš za sebou dlouhou a těžkou noc."

"Ale-"

Byla vyčerpaná. Na chvilku zavřela oči, a když je otevřela, její rodiče už jí mávali ze dveří.

Vzala si z vázy bílý krásný květ a pomalu si k němu přičichla. Obdivovala hluboce vykrajované listy a křehké plátky. V jeho středu byly ještě vlhké kapky nektaru. Květ měl jemnou kořeněnou vůni.

Snažila se představit si, jak by vypadala květina v rukou Daniela. Snažila se představit si, kde k nim přišel a na co myslel.

Byl to takový zvláštní výběr květin. Divoké pivoňky nerostli v Georgii. Neuchytily se ani na otcově zahradě v Thunderboltu. A co víc. Tyhle pivoňky ještě nikdy neviděla. Květy byly velké a jejich vůně jí připomínala něco, co nedokázala pojmenovat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama