Kapitola 13 2/2

7. listopadu 2011 v 15:01 | Aďa |  Pád- kapitoly lauren kate

Po obědě se ostatní rodiny na hřišti sbalili, uklidili věci, které zůstali po piknicích a rozutekli se. Luce měla pocit, že se jen velmi málo lidí účastní školou navrhnutých událostí. Nikdo nešel za paní Tross do knihovny a zatím na poli v pytlích na brambory skákala jen Gabbe se svým dědečkem.

Luce nevěděla, kam se se svými rodinami vytratili Molly, Roland nebo Arriane. Navíc ještě neviděla Daniela.

Věděla, že by její rodiče byli zklamaní, kdyby neviděli celý areál a nezúčastnili se žádné naplánované akce. Vzhledem k tomu, že pan Cole pořádal jen prohlídkovou trasu, bylo to asi nejmenší zlo. Luce nabídla, že si sbalí svoje přebytky a připojí se k němu u hřbitovní brány.

Když byly na cestě k hřbitovu, z vrcholu tribuny se k nim připojila Arriane. Skočila z ní, jako gymnastka. Přistála přímo před rodiči Luce.

"Ahoooooj," broukla a udělala ten nejlepší dojem blázna, jaký jen uměla.

"Mami a tati," řekla Luce a zmáčkla jim ramena, "tohle je moje dobrá kamarádka Arriane."

"A tohle" -Arriane ukázala na vysokou dívku s růžovýma vlasama, která si pomalu razila cestu dolů po tribuně- "je moje sestra Annabelle."

Annabelle ignorovala napřaženou ruku Luce a vtáhla si jí do svého vřelého, intimního objetí. Luce cítila, jak jí zakřupaly kosti.

Intenzivní objetí trvalo dost dlouho na to, aby se Luce mohla začít ptát, co to mělo znamenat. Když se ale začala cítit nepříjemně, Annabelle jí pustila.

"Jsem ráda, že tě poznávám," řekla a stiskla Luce ruku.

"I já," řekla Luce a pokradmu se podívala na Arriane.

"Jdete vy dvě taky na turné pana Cola?" zeptala se Luce Arriane, která na svou sestru koukala taky jako na blázna.

Annabelle už otevírala ústa, ale Arriane jí rychle umlčela. "To teda ne," řekla. "Tyhle aktivity jsou pro úplný lamy." Podívala se na rodiče Luce. "Bez urážky."

Annabelle pokrčila rameny. "Možná budeme mít šanci to dohnat později!" zavolala na Luce a Arriane jí už táhla pryč.

"Zdála se milá," řekla matka Luce hlasem, kterým Luce naznačovala, že jí pak bude muset ještě něco vysvětlit.

"Ehm, proč se k tobě ta holka tak chovala?" ptala se Penn.

Luce se podívala na Penn a pak na její rodiče. Opravdu se musí před nimi obhajovat kvůli tomu, že jí má někdo rád?

"Lucindo!" volal pan Cole a mával na ně od hřbitovní brány. "Tady!"

Pan Cole oběma jejím rodičům vřele stiskl ruce a Penn ramena. Luce se snažila rozhodnout, jestli by měla být víc nervózní z účasti pana Cola na Dni rodičů nebo jeho falešným zaujatým nadšením. Pak ale začal mluvit a překvapil ji.

"Dělám tohle každý rok v tenhle den," zašeptal. "Je to šance, aby se dostali studenti na čerstvý vzduch a já jim mohl říct o zázracích tohoto místa. Mám to rád. Je to v téhle škole jediná příležitost, jak se dostat ke skutečné exkurzi. V minulých letech mojí prohlídku nikdo nenavštívil, až teď vy-"

"No, jsme poctěni," ujal se toho otec Luce. Pan Cole ho obdařil velkým úsměvem. Luce mohla hned říct, že to nebylo jen kvůli tomu, že byl její táta hladový po informacích z občanské války. Jasně cítila, že mu pan Cole přijde důvěryhodný. A ona věděla, že její otec je na posuzování charakteru nejlepší.

Dva muži začali scházet po strmém svahu dolů ke vchodu na hřbitov. Luce a její máma nechali u brány piknikový koš a Luce věnovala Penn jeden ze svých znuděných úsměvů.

Pan Cole zamával rukou, aby si získal jejich pozornost. "Tak začneme něčím triviálním. Co" -zvedl obočí- "si myslíte, že je na tomhle hřbitově nejstarší?"

Zatímco se Luce i Penn dívaly na své nohy a vyhýbaly se panu Coleovi očima -stejně jako při vyučování- otec Luce stál na špičkách a ukazoval na jednu ze soch.

"Chyták!" zařval pan Cole a poklepal na zdobenou bránu z tepaného železa. "Tahle přední část brány byla postavena původním majitelem v roce 1831. Říká se, že jeho manželka, Ellamena, měla krásnou zahradu a chtěla něco, co udrží guinejské slepice dál od jejích rajčat." Zasmál se pod vousy. "To bylo ještě před válkou. A před krizí. Jdeme dál!"

Během jejich prohlídky pan Cole vychrlil všechny skutečnosti o stavbě hřbitova, historické pozadí, v němž byl stavěn a mluvil i o "umělci", -on ten termín použil bez uvozovek- který vytvořil sochu okřídleného zvířete na podstavci v centru areálu. Otec Luce zasypával pana Cola otázkami, zatímco matka Luce přejížděla prsty po vrcholech těch nejhezčích pomníků. Pokaždé když to udělala, zamumlala: Oh, můj bože. Pak se na chvíli odmlčela, aby si mohla přečíst další nápis.

Penn se pomalu šourala za mámou Luce. Možná přemýšlela o tom, že se tenhle den měla přidat raději k jiné rodině. Luce, která šla vzadu zvažovala, jaké by to bylo, kdyby dávala jejím rodičům svojí vlastní prohlídku hřbitova.

Tady je místo, kde jsem si odpykávala svůj první trest.

A tady je místo, kde na mě spadla mramorová socha anděla a skoro mě rozmačkala.

A tohle je místo, kam mě vzal kluk z polepšovny, kterého byste nikdy neschválili, na ten nejpodivnější

piknik mého života.

"Came," zavolal pan Cole, když procházel kolem soch.

Vedle Cama stál vysoký, tmavovlasý muž v černém obleku na míru. Ani jeden z nich neslyšel pana Cola volat nebo ho slyšet nechtěli, protože věděli, že tu vede prohlídku. Mluvili tiše a velmi zapáleně gestikulovali na dub. Luce viděla takhle gestikulovat naposled učitele dramaťáku, když hrál nějakou roli ve hře.

"Přidáte se vy a váš otec do naší prohlídky?"zeptal se pan Cole Cama tentokrát hlasitěji. "Přišli jste o většinu, ale ještě je tu pár zajímavých skutečností, které bych vám mohl říct."

Cam pomalu otočil hlavu jejich směrem a pak zpátky na svého společníka, který vypadal pobaveně. Luce si nemyslela, že klasicky vysoký muž, snědý, pohledný a hezký, s obrovskými zlatými hodinkami, vypadal dost starý na to, aby to byl Camův otec. Nebo, možná, byl právě v tom věku. Cam přelétl očima holý krk Luce a na krátkou chvíli viděla, jak mu obličejem proběhlo zklamání. Začervenala se, protože cítila, jak její máma celé scéně přihlíží a zajímá jí, co se to děje.

Cam ignoroval pana Cola a přišel k mámě Luce. Přiložil její ruku ke svým rtům, než ho někdo mohl zastavit. "Vy musíte být starší sestra Luce," řekl frajersky.

Po její levici jí Penn zaryla loket do žeber a zašeptala tak, aby to slyšela jen Luce: "Prosím, řekni, že nejsem jediná, komu je tu na zvracení."

Jenže máma Luce se zdála být oslněna, tak, aby to jejímu tátovi mohlo být nepříjemné.

"Ne, nemůžeme zůstat na prohlídce," oznámil Cam a mrkl na Luce. Ustoupil o krok dozadu ve stejnou chvíli, kdy otec Luce udělal krok dopředu. "Ale bylo to krásné" -pohlédl na všechny tři, kromě Penn- "setkat se tady. Pojďme, tati."

"Kdo to byl?" zašeptala matka Luce, když Cam a jeho otec, nebo kdo to s ním byl, zmizeli u zdi hřbitova.

"Oh, jen jeden z obdivovatelů Luce," řekla Penn a snažila se tím odlehčit náladu. Udělala ale pravý opak.

"Ach, jeden z obdivovatelů?" Otec Luce shlédnul dolů na Penn.

V pozdních odpoledních hodinách poprvé Luce uviděla několik šedých vousů na tváři svého otce. Nechtěla strávit dnešní den tím, že ho bude přesvědčovat o tom, aby se o ní nebál, kvůli klukům na téhle škole.

"To nic není, tati. Penn si jen dělala legraci."

"Chceme, abys byla opatrná Lucindo," řekl.

Luce pomyslela na to, co jí navrhl -spíš do čeho jí nutil- den předtím Daniel. Že by možná neměla být na Sword&Cross vůbec. Najednou chtěla strašně moc žebrat a prosit její rodiče, aby jí odsud vzali co nejdál. Ale byla to stejná osoba, která donutila Luce držela jazyk za zuby.

Vzrušující dotek jeho kůže na její, když nad ním ležela dole u jezera. Jeho oči, které byly ty nejsmutnější které, kdy viděla. Najednou se cítila naprosto šílená a věděla, že všechno to peklo na Sword&Cross jí stojí za to, aby mohla strávit ještě pár chvilek s Danielem. Jen aby zjistila, co by z toho mohlo být.

"Nesnáším loučení," vydechla matka Luce a přerušila tak myšlenky své dcery. Pak si jí k sobě svižně přivinula. Luce se podívala na hodinky a tvář jí povadla.

Nevěděla, že dnešní odpoledne uplynulo tak rychle, že už je čas, aby šli.

"Zavoláš nám ve středu?" zeptal se jí táta a políbil jí na obě tváře. Tenhle francouzský zvyk měli v rodině odjakživa.

Když se všichni vraceli k parkovišti, Luce sevřela rodičům ruce. Každý z nich jí věnoval další sérii silných objetí a polibků. Když si potřásli rukou s Penn a říkali, jak moc rádi ji potkali, Luce uviděla kameru, která byla přitisknutá k rozbité telefonní budce u východu. Tahle rozhodně nebyla na turné Arriany. Rozhodně nebyla "mrtvá červená". Rodiče Luce si jí nevšimli-snad to tak bylo lepší.

Když šli rodiče Luce dál, ještě se dvakrát ohlédli na dvě dívky, které stáli u vchodu. Táta vlezl do starého černého Chryslera New Yorker a stáhl okénko.

"Milujeme tě," zavolal tak hlasitě, že by to bylo Luce trapné, kdyby pro ni nebylo tak smutné vidět je odcházet.

Luce jim zamávala. "Děkuju," zašeptala. Za pralinky a ibišek. Za to, že tu strávili celý den. Za to, že si vzali bez otázek Penn pod svá křídla. Proto, že jí stále milovali bez ohledu na to, že byla tady.

Když zadní světla zmizela v zatáčce, Penn vedla Luce zpět. "Myslela jsem, že bych se šla podívat na tátu." Kopla špičkou své boty do země a podívala se ostýchavě na Luce. "Je tu nějaká šance, že bys chtěla jít taky? Pokud ne, chápu to, vyžadovalo by to další cestu na hřbitov-" Luce ji prudce obrátila zpátky k hřbitovu.

"Samozřejmě, že půjdu," řekla Luce.

Šli po obvodu hřbitova. Zůstávali na jeho okraji, dokud nedošli daleko k východnímu rohu, kde Penn zastavila před hrobem.

Byl to skromný hrob. Bílý, pokrytý vrstvou hnědého jehličí. Penn si klekla na kolena a začala ho očisťovat.

STANFORD LOCKWOOD, říkal jednoduchý náhrobek NEJLEPŠÍ OTEC NA SVĚTĚ.

Luce věděla, že ten dojímavý nápis vymyslela Penn. Cítila, jak se jí do očí tlačí slzy.

Ale nechtěla, aby jí Penn viděla plakat-ne po tom všem a ještě když tu Luce dneska měla rodiče. Pokud by někdo měl právě teď plakat, měla by to být ... Pen plakala. Snažila se to skrýt. Párkrát mírně vzlykla a pak si otřela pár slz rukávem svetru. Luce klesla na kolena a pomáhala jí očistit hrob od jehličí. Pak objala svojí kamarádku a držela ji tak pevně, jak jen mohla.

Když se Penn odtáhla a poděkovala Luce, sáhla do kapsy a vytáhla dopis. "Obvykle mu něco napíšu," vysvětlila.

Luce chtěla dát Penn prostor, aby mohla být chvíli sama se svým otcem, tak vstala a ustoupila o krok dozadu. Pak se odvrátila a postupovala dolů po svahu, mířila k srdci hřbitova. Její oči byly stále ještě trochu skelné, ale myslela si, že viděla někoho sedět osamělého na vrcholu jedné hrobky. Ano, kluk s rukama omotanýma kolem kolen. Nedokázala si představit, jak se dostal až tam, ale byl tam.

Díval se ztuhle a osaměle. Vypadalo to, jako by tam byl celý den. Neviděl Luce, ani Penn. Nezdálo se, že by viděl cokoliv. Luce, ale nemusela být tak blízko, aby viděla jeho šedo-fialové oči. Věděla, kdo to byl.

Celou tu dobu Luce hledala vysvětlení, proč byl Danielův spis tak úzký a jaké tajemství měl jeho předchůdce, jehož kniha v knihovně chyběla. Její mysl cestovala do dne, kdy se ho zeptala na jeho rodinu. Proč byl s ní zároveň žhavý i chladný ... vždy.

Po tomhle emocionálním dnu, který strávila se svými rodiči, jí tato smutná myšlenka skoro srazila na kolena. Daniel byl na světě sám.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama