Kapitola 2 1/2

6. listopadu 2011 v 18:49 | Aďa |  Pád- kapitoly lauren kate
Luce měla papír s plánkem školy, poloprázdný blok, do kterého začala psát loni v Doveru Moderní evropskou historii, dvě tužky číslo dva, její oblíbenou gumu a náhlý špatný pocit, že by Arriane mohla mít o třídách ve Sword&Cross pravdu.
Zatím se tu odněkud vzal učitel. Chatrné stoly byly uspořádány v nahodilých řadách a skříň s materiály k hodině byla zabarikádovaná stohy zaprášených krabic, které se hromadily před ní.
Ale co bylo horší, žádnému z dětí ve třídě to nepřišlo divné. Ve skutečnosti si asi žádné z dětí nevšimlo, že byly vůbec ve třídě. Všichni stáli blízko oken, přičemž si dopřávali poslední tahy z cigaret a polohovali extra velké zavírací špendlíky na svoje trička.
Jen Todd seděl skutečně u stolu a vyřezával na něj svým perem nějaký složitý znak. Ale jinak se zdálo, že si ostatní noví studenti už našli v davu svoje místo. Cam se přidal k těm klukům, kteří vypadali jako z Doveru. Museli být přáteli, už když byl na tuhle školu přijat poprvé. Gabbe si třásla s rukou s holkou a propíchnutým jazykem, která se venku líbala s klukem s propíchnutým jazykem. Luce cítila hloupou žárlivost, že nemá dost odvahy, aby taky něco udělala. Posadila se blízko k neškodnému Toddovi.
Arriane poletovala mezi ostatními a šeptala nějaké věci holkám, které neznala. Vypadaly jako gotické princezny. Když prošla kolem Cama, rozcuchal jí nově ostříhané vlasy.
"Krásné koště, Arriane." Ušklíbl se, když se dotkl zadní strany jejího krku. "Vyřiď svému kadeřníkovi kompliment."
Arriane ho plácla do ruky. "Ruce pryč, Came. Což znamená: Jen ve tvých snech." Trhla hlavou směrem k Luce. "A můžeš složit poklonu mému novému domácímu mazlíčkovi, je támhle."
Smaragdové oči Cama zazářily směrem k Luce a ona ztuhla. "Věřím, že to udělám." A vykročil směrem k ní.
Usmál se na Luce, která seděla na židli se zkříženými kotníky a ruce měla úhledně složené na stole, který byl přeplněný grafity.
"Nové děti by měly držet spolu," řekl. "Víš co tím myslím?"
"Ale já jsem si myslela, že už jsi tu byl předtím."
"Nevěř všemu, co říká Arriane." Ohlédl se na ní. Stála u okna a podezřele si je prohlížela.
"Ale ona o tobě nic neříkala," řekla Luce rychle a snažila si vzpomenout, jestli je to skutečně pravda. Bylo jasné, že se Cam a Arriane neměli rádi, a přestože byla Luce Arrianě vděčná za dnešní přijetí, ještě nebyla připravená rozhodnout se pro jakoukoliv stranu.
"Pamatuju si, když jsem tu byl nový ... poprvé." Zasmál se sám pro sebe. "Moje parta se zrovna rozpadla a já byl ztracený. Neznal jsem nikoho. Tak jsem mohl použít někoho, kdo byl bez" -pohlédl na Arriane. "denního programu, aby mi to tady ukázal."
"A ty už máš nějaký program?" řekla Luce překvapená tím, že slyší ve svém hlase koketní tón.
Camovi přes tvář přeběhl úsměv. Zvedl jedno obočí. "A to jsem si myslel, že jsem se sem nechtěl vrátit."
Luce se začervenala. Obvykle se nezaplétala s rockery - ale žádný z nich si nikdy nepřitáhl stůl těsně vedle ní, nesvalil se na židli a nedíval se na ní tak zelenýma očima. Cam sáhl do kapsy a vytáhl trsátko s číslem 44 a položil ho na stůl.
"Tohle je číslo mého pokoje. Přijď kdykoliv."
Trsátko, které zvedla, nebylo daleko od barvy Camových oči a Luce se divila, kde k tomu přišel, ale než mu stačila odpovědět -a kdo ví, co by mu odpověděla- Arriane položila tvrdě ruce na Camova ramena. "Omlouvám se, ale asi jsem se nevyjádřila dost jasně? Tuhle jsem si už zamluvila já."
Cam si odfrkl. Poídval se přímo na Luce, a pak řekl: "Vidíš, a já myslel, že ještě existuje něco, jako svobodná vůle. Možná, že tvůj nový domácí mazlíček se dokáže rozhodnout sám."
Luce otevřela ústa, aby se bránila, že umí myslet sama, a že je to teprve její první den tady a že to tady teprve všechno poznává. Ale než mohla vyslovit myšlenky, které se jí honily v hlavě - zazvonil varovný zvonek a malé shromáždění u stolu Luce, se rozpustilo.
Ostatní děti si posedaly ke stolům kolem. Luce seděla u toho svého ostýchavě, ale slušně. Upřela své oči na dveře, což jí poskytlo výhled na Daniela.
Periferním viděním cítila, že po ní Cam tajně pokukuje. Cítila se polichocená-ale zároveň i nervózní a nakonec i frustrovaná sama sebou. Damiel? Cam? Byla na téhle škole jak dlouho-čtyřicet pět minut?-a její mysl už okupovali dva kluci. Celý důvod, proč vlastně na téhle škole byla, byl, že potkala zajímavého kluka, co skončil velmi, velmi špatně. Neměla by si dovolit, aby se zakoukala do kohokoliv z těch dvou v první den její školy.
Pohlédla na Cama, který na ni znovu mrkl a pak si odhrnul svoje tmavé vlasy pryč z očí. Byl vážně krásný -jo, skvělý- zrovna teď vypadal docela užitečně. Stejně jako ona se ještě přizpůsoboval režimu tady, ale on už byl ve Sword&Cross několikrát předtím. A byl k ní milý. Myslela na zelené trsátko s číslem jeho pokoje, který jí dal a doufala, že to myslel upřímně. Mohli by být ... přátelé. Možná bylo zrovna tohle to, co potřebovala. Možná, že by se pak ve škole přestala cítit tak divně.
Možná, že by mohla zapomenout na to, že okna ve třídě byla velikosti dopisní obálky, přetřená vápnem, s výhledem na mauzoleum na hřbitově.
Možná, že bych mohla zapomenout na zápach, který mě štípe v nose, vycházející z peroxidové blonďaté punkerky, která seděla před ní.
Nebo by pak konečně mohla začít věnovat pozornost vousatému učiteli, který pochodoval po třídě a který nám nařizoval, abychom se připravili a posadili se. Pak pevně zavřel dveře.
Pocit zklamání se jí usadil na srdci. Chvíli jí trvalo pochopit, proč. Dokud učitel nezavřel dveře, stále tady byla malá naděje, že bude Daniel v její třídě taky.
Co má další hodinu, francouzštinu? Podívala se na její plánek a zjistila jaká místnost to je, potom po jejím plánu proletělo papírové letadlo. Přestřelil její stůl a přistál na podlaze vedle její tašky. Podívala se na učitele, aby zjistila, jestli si toho všiml, ale on byl zaneprázdněný kusem třídy, zatímco s ní psal něco na tabuli.
Luce se podívala nervózně nalevo. Když se na ni Cam podíval, dal jí vzkaz tím, že se na ní koketně podíval. To způsobilo, že se celé její tělo napjalo. Nezdálo se ale, že by věděl, kdo je zodpovědný za papírové letadlo.
"Psssst," ozval se tichý šept za ní. Byla to Arriane, která na ní pokynula bradou a potom na papírové letadlo. Luce se sklonila, aby pro něj dosáhla a viděla na jeho křídle napsané své jméno. Její první vzkaz!
Tak už hledáš východ?
Tohle není dobré znamení.
Jsme v téhle díře až do oběda.
To musel být vtip. Luce znovu zkontrolovala svůj plánek a s hrůzou si uvědomila, že má všechny ranní hodiny ve stejné místnosti 1 a všechny hodiny je bude učit ten samý učitel, Pan Cole.
Odtrhl svůj pohled od tabule a ospale rozhlédl se po třídě.
Neuvedl nové žáky-Luce se nemohla rozhodnout, jestli za to byla ráda nebo ne. Pan Cole jen hodil osnovy před každého z nových studentů. Když osnovy přistály před Luce, dychtivě se naklonila dopředu, aby si je prohlédla. Historie světa, četla. Jak obejít osud lidstva. Hmmm. Historie byla vždycky její silná stránka, ale osud lidstva. Když se podívala na předměty blíž, zjistila, že Arriane měla o té díře pravdu: nemožný seznam četby, TEST psaný velkými písmeny každý třetí týden. A třicet stránek na téma -vážně?- neúspěšný tyran dle vašeho výběru. V tlustých černých závorkách byly dány témata, které už Luce prošvihla během několika prvních týdnů. Na okraji papíru byla poznámka od pana Cola Dejte mi vědět, koho jste si vybrala. Jestliže byl nějaký způsob, jak jí ještě víc vyděsit, on ho našel.
Alespoň, že za ní seděla Arriane. Luce byla ráda, že už naškrábala jako odpověď SOS poznámku. Ona a Callie měly hodně lstivých způsobů, jak si posílat vzkazy, ale teď se musela naučit skládat papírovou vlaštovku. Vytrhla list ze svého bloku a snažila se využít tu Arrianinu jako předlohu.
Po několika minut, které strávila skládáním jí na stole přistálo další letadlo. Pohlédla se na Arriane, která zavrtěla hlavou, vykulila na ní oči a vrhla na ní pohled typu, máš se ještě hodně co učit.
Luce pokrčila rameny a s omluvou se otočila zpět, aby otevřela druhý vzkaz: Jo, a dokud si nebudeš jistá, že dobře míříš, možná bys mi neměla posílat žádné vzkazy o Danielovi. Dude za mnou je dobrej ve fotbale, mohl by to chytnout.
Jo, to je dobré vědět. Ani si nevšimla, že vedle ní seděl Danielův přítel Roland. Teď, když se mírně na sedadle zaklonila, uviděla koutkem oka její dredy.
Odvážila se podívat dolů na jeho sešit a zjistila tak jeho celé jméno. Roland Sparks.
"Žádné opisování mimochodem," řekl pan Cole přísně, což Luce donutilo zvednout k němu hlavu. "Žádné plagiátorství a nedívejte se do prací nikoho jiného. Nedávám vám prostřednictvím postgraduální práce jen prostředek k tomu, abyste se trochu rozptýlili."
Luce přikývla, stejně jako všichni ostatní omámené děti. Ve stejné chvíli jí uprostřed stolu přistálo třetí papírové letadlo.
Už jen 172 minut a končíme!
O sto sedmdesát tři minut mučení později, vedla Arriane Luce do jídelny. "Tak co myslíš?" zeptala se.
"Měla jsi pravdu," řekla Luce otupěle, která se stále vzpamatovávala z toho, jak bolestně nudné byly její první tři hodiny ve škole. "Proč se někdo učí o tak depresivních tématech?"
"Ále, Cole toho brzo nechá. Vždycky vytahuje tyhle strašný kecy, když přijdou noví studenti. Mimochodem," řekla Arriane a šťouchla do Luce. "mohlo by to být i horší. Mohly bychom dostat a muset zápasit s paní Tross."
Luce pohlédla do jejího rozvrhu. "Mám ji odpoledne na biologii," řekla a měla ve střevech zvláštní pocit.
Arriane vyprskla smíchy a Luce cítila, jak jí někdo šťouchnul do ramene. Byl to Cam. Šel na oběd. Luce po tou ránou zavrávorala a málem spadla, ale jeho ruka jí zachytila a ustálila ji.
"Uvolni se." Vrhl na ni rychlý úsměv a ona přemýšlela, jestli do ní vrazil úmyslně. Ale zdálo se, že v tom byl nevině. Luce se podívala na Arriane, aby zjistila, jestli si něčeho všimla. Arriane na ní zvedla obočí, jakoby chtěla Luce něco říct, ale ani jedna z nich nic neřekla.
Když přešli k prašným oknům, které oddělovaly chodbu od příšerné jídelny, Arriane jí chytila za loket.
"Vyhni se za každou cenu smaženýmu kuřecímu steaku," řekla zkušeně a následovala dav do hlasité jídelny. "Pizza je v pořádku, chilli je v pořádku a vlastně ani ten boršč není špatný. Máš ráda sekanou?"
"Jsem vegetariánka," řekla Luce. Rozhlédla se po jídelních stolech a hledala hlavně dvě osoby. Daniela a Cama. Prostě by se cítila líp, kdyby věděla kde jsou, aby mohla jít na oběd a předstírat, že ani jednoho z nich nevidí. Ale ať se dívala jak chtěla, žádného neviděla ...
"Vegetariánka, co?" Arriane ohrnula rty. "Máš hippie rodiče nebo je to tvůj vlastní soukromí pokus o rebélii?"
"No, ani ne, já jsem jen-"
"Jako že nejíš žádné maso?" Arriane dala Luce ruce na ramena a otočila jí o devadesát stupňů, aby se dívala přímo na Daniela. Seděl na druhé straně místnosti. Luce dlouze vydechla. Byl tam. "Takže, vážně nejíš žádné maso?" zpívala Arriane nahlas. "Nezabořila bys do něj zuby?"
Luce šťouchla do Arriane a táhla jí k lince, kde se vydávaly obědy. Arriane se smála a Luce věděla, že se dost červenala, což bylo zřejmé v tomhle zářivkovém osvětlení.
"Sklapni, on to určitě slyšel," zašeptala.
Část Luce byla ráda, že s kamarádkou žertovala o klukách. Za předpokladu, že Arriane byla její kamarádka.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Mishelle Mourn :3 Mishelle Mourn :3 | Web | 6. listopadu 2011 v 18:54 | Reagovat

to je tvoja tvorba? o.O
je to dosť dobré...
Pád a Súženie som čítala... :) takže.. :) super blog..

2 Mishelle Mourn :3 Mishelle Mourn :3 | Web | 6. listopadu 2011 v 18:55 | Reagovat

jaj to je z pádu :DD prepis... či?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama