kapitola 5

6. listopadu 2011 v 19:22 | Aďa
Už mě nikdy takhle nesmíš vyděsit!" vynadala Callie Luce ve středu večer. Bylo to těsně před západem slunce a Luce stála v telefonním koutku. Byl mrňavý, stísněný a stál uprostřed ředitelny.
Mělo to do soukromí daleko, ale alespoň se kolem nikdo nepoflakoval. Stále jí bolely paže z jejího včerejšího trestu a její hrdost byla zraněná z toho, jak Daniel utekl v moment+, kdy já vytáhli z pod sochy. Ale pro těchhle patnáct minut se Luce snažila vytlačit všechno ze své mysli, aby nasákla každé úžasné slovo její nejlepší kamarádky a mohla jí v tomhle čase říct co nejvíc. Cítila se dobře, když slyšela pronikavý hlas Callie. Luce se nikdy nestarala, že Callie skoro řve.
"Slíbily jsme si, že nebude ani hodina, kdy bychom spolu nějak nemluvily," pokračovala dál vyčítavě. "Myslela jsem, že tě někdo snědl zaživa! Nebo že jsi uvázla v izolaci nějaké svěrací kazajky, ve které si ani nemůžeš podrbat tvář. Sakra, myslela jsem si, že jsi vstoupila do devátého kruhu-"
"Dobře, mami," řekla Luce se smíchem a vžila se role instruktora dýchání, kterého často dělala Callie. "Relaxuj." Na zlomek vteřiny se cítila provinile, že nepoužila svůj čas, kdy měla přidělený telefon k tomu, aby zavolala své skutečné mámě. Ale věděla, že Callie by zešílela, kdyby se Luce neobjevila nebo jí jakkoliv nezkontaktovala. A podivným způsobem pro ni bylo vždycky uklidňující slyšet její hysterický hlas. Byl to jeden z důvodů, proč ty dvě tak dobře vycházeli: proč byla její nejlepší kamarádka. I když měla tu největší paranoiu, na Luce to mělo uklidňující účinek. Představila si obrázek Callie v jejím pokoji na koleji v Doveru, její zářivě oranžový koberec, osvěžovač vzduchu v její t-zóně a pedikúrovou pěnu, která oddělovala její ještě mokré nalakované nehty na nohou.
"Neříkej mi Mami!" Callie byla rozzlobená. "Začni mluvit. Jaké jsou další děti? Jsou všechny tak děsivé a berou diuretika, jako ve filmech? Co tvoje třída? Co jídlo?"
Přes telefon mohla Luce slyšet, jak v malé televizi Callie zrovna běží Prázdniny v Římě. Oblíbená scéna Luce byla vždy ta, kde se Audrey Hepburn probudila v pokoji Gregoryho Pecka stále přesvědčená o tom, že všechno, co se odehrálo minulou noc, byl jen sen. Luce zavřela oči a snažila se tu scénu vybavit ve svojí mysli. Napodobila ospalý šepot Audrey, když citovala text, věděla, že to Callie pozná: "Byl tam muž. Tolik pro mě znamenal. Bylo to úžasné!"
"Dobře princezno, teď chci slyšet ale o tvém životě," škádlila jí Callie.
Bohužel, Luce nemůže říct o Sword&Cross jak je to tady úžasné, i když si to její kamarádka myslí. Přemýšlela o Danielovi, oh, už asi po osmdesátý ten den a uvědomila si podobnost mezi jejím životem a filmem Prázdniny v Římě. Ona i Audrey měly chlapa, který byl na ně hrubí a nezajímal se o ně. Luce si opřela hlavu o béžovou stěnu kóje. Někdo tu vyřezal ČEKÁM NA SVOU CHVÍLI. Za normálních okolností, by teď Callie řekla všechno o Danielovi.
Až na to, že to z nějakého důvodu neudělala.
Ať už by o něm řekla cokoliv, nebylo by to založeno na ničem, co se stalo mezi nimi. Callie na kluky vyvíjela příšerný tlak, aby jí dali najevo, že jsou jí hodni. Chtěla slyšet věci, jako kolikrát Luce podržel dveře, nebo jestli si všiml, jak dobrý byl můj francouzský přízvuk.
Callie si nemyslela, že bylo něco divného na klucích, kteří psali sentimentální milostné básně. Jenže Luce je nikdy nebrala vážně. Nemohla přijít na nic, co by jí mohla o Danielovi říct. Ve skutečnosti, Callie by mnohem víc zajímal spíš kluk, jako je Cam.
"No, je tu jeden kluk," zašeptala Luce do telefonu.
"Já to věděla!" vyjekla Callie. "Jméno."
Daniel. Daniel. Luce si odkašlala. "Cam."
"Přímé, nekomplikované. To bych i skousla. Začni od začátku."
"No, nic se vlastně nestalo."
"Myslí si, že jsi nádherná, bla, bla, bla. Říkala jsem ti to, s tím účesem teď vypadáš jako Audrey. Pro seznámení dobrá věc."
"No-" Luce se odmlčela. Kroky, které se ozvaly v hale, ji umlčely. Naklonila se přes kóji a natahovala krk, aby viděla, kdo ruší jejích patnáct minut na telefon, které má jednou za tři dny.
Cam šel k ní.
My o vlku. Polkla děsivá slova, která se jí drala na jazyk: Dal mi svoje trsátko. Stále ho měla zastrčené v kapse.
Chování Cama bylo normální, jako by nějakým náhodným štěstím neslyšel, co říkala.
Vypadal, že je jediný člověk na Sword&Cross, kdo se nepřevlékl ze své školní uniformy v minutě, kdy mu skončilo vyučování. Ale jeho vzhled černá-na-černé pro něj pracoval. Stejně jako pracoval pro Luce, když měla na sobě školní uniformu. Vypadala jako prodavačka z potravin.
Cam kroutil kapesnými hodinkami, které se houpaly za dlouhý řetízek, který měl ovinutý kolem ukazováčku. Luce sledovala oblouk, který hodinky udělaly. Byla tím téměř fascinována, dokud je Cam nesevřel v pěsti. Podíval se na ně a pak na ní.
"Promiň." Jeho rty se zmateně sevřely. "Myslel jsem, že jsem se domluvil na telefon v sedm." Pokrčil rameny. "Ale asi jsem si to napsal špatně."
Srdce Luce kleslo, když se podívala na svoje hodinky. Ona a Callie si řekly sotva patnáct slov - jakto, že uplynulo už patnáct minut?
"Luce? Haló?" Callie volala netrpělivě na druhém konci telefonu. "Jsi divná. Je něco, co jsi mi neřekla? Nezatajuješ mi nějaké násilí v té polepšovně? Co ten kluk?"
"Pst," zasyčela Luce do telefonu. "Came, počkej," zavolala a držela si telefon dál od pusy. Už byl na půli cesty ze dveří. "Moment, já-" polkla. "Už končím."
Cam nechal vklouznout kapesní hodinky do přední části jeho černého saka a vracel se zpátky k Luce. Zvedl obočí a zasmál se. Když uslyšel, jak hlas Callie ve sluchátku sílí. "Neopovažuj se mi zavěsit," protestovala Callie. "Nic jsi mi neřekla. Nic!"
"Nechci, aby z toho někomu hráblo," vtipkoval Cam, když ukázal na štěkající telefon. "Vezmi si i mých patnáct minut, a můžeš mi to někdy vrátit."
"Ne," řekla Luce. Tak moc, jak si přála mluvit s Callie se asi musel cítit i Cam, když chtěl někomu zavolat. A na rozdíl od mnoha lidí ve škole, se k ní Cam choval hezky. Nechtěla ho nechat vzdát se jeho práva na telefon. Obzvlášť ne teď, když byla až příliš nervózní, aby Callie mohla povědět všechny drby o něm.
"Callie," řekla s povzdechem do telefonu. "Musím jít. Zavolám znovu, jakmile-" Ale pak se jí ve sluchátku ozval bzučící oznamovací tón. Telefon byl naprogramovaný tak, aby měřil každý hovor a přesně po patnácti minutách ho vypnul. Teď viděla, jak na telefonu bliká malý časovač 0:00. Ani se nestihla rozloučit a teď bude muset čekat celý týden, aby jí mohla zavolat. Ten čas přišel v mysli Luce jako nekonečná propast.
"BFF?" zeptal se Cam a opřel se o kóji vedle Luce. Jeho tmavé obočí se zvedlo. "Mám tři mladší sestry. Prakticky poznám vůni nejlepší kamarádky přes telefon." Sklonil se dopředu, jako si chtěl Luce očichat, což jí rozesmálo ... pak se zarazila. Jeho nečekané blízkost nutila její srdce bít rychleji.
"Nech mě hádat." Cam se narovnal v zádech a zvedl bradu. "Chtěla vědět, jak strašní jsou kluci v polepšovně?"
"Ne!" Luce zavrtěla hlavou a vehementně to popírala. Na kluky vůbec nemyslela ... dokud jí to nedošlo. Cam si dělal legraci. Začervenala se a rýpnutí mu vrátila. "Chci říct, že jsem jí řekla, že tu není ani jediný dobrý kluk."
Cam zamrkal. "Přesně to je to, co to dělá tak vzrušující. Nemyslíš?" Stál nehnutě, což způsobilo, že stála nehnutě i Luce a zvuk tikání kapesních hodinek uvnitř jeho saka se zdál hlasitější, než ve skutečnosti byl.
Byla mrazená vedle Cama. Luce se náhle zachvěla, když se něco černého vzneslo halou. Zdálo se, že stíny proplouvají panely ve stropě a to dost nápadně. Zpozorovala jeden a pak další, a další. Saka. Nikdy nebylo dobré být s někým o samotě -zvlášť když se stíny v tu chvíli zaměřili na Luce a Cama-když stíny přicházejí. Cítila, jak sebou škubla a snažila se zachytit pohledem klidný stín, který tancoval kolem stropního ventilátoru. To by se dalo vydržet. Možná. Ale stíny také vydávaly ty nejhorší strašidelné zvuky. Zněly jak ten, kdy viděla padat dítě z palmového stromu a dusit se k smrti. Přála by si, aby se na ní Cam přestal dívat. Přála si, aby se stalo něco, co by odvrátila jeho pozornost. Přála si - aby vešel dovnitř Daniel Grigori.
A pak se to stalo. Vešel nádherný kluk s děravými džíny a se světle bílým tričkem. Nevypadal jako spása-skláněl se pod těžkou hromadou knih a měl šedé kruhy pod očima. Daniel vlastně vypadal trochu nemocně. Jeho blond vlasy mu spadly do očí, když se blížil k Luce a Camovi. Luce ho úzkostně pozorovala. Byla tak zaneprázdněná vztekání se nad tím, co jí do té doby všechno Daniel provedl, že si téměř neuvědomila jednu závažnou věc. Sekundu předtím, než se za ním zavřely dveře, stíny vyklouzly ven, do noci. Bylo to, jako by někdo vzal vakuum a vyklidil všechny stíny z haly.
Daniel jen kývl jejich směrem a ani nezpomalil, když je míjel.
Když se Luce obrátila zpátky k Camovi, zjistila, že pořád kouká na Daniela. Potom se obrátil k Luce a řekl hlasitěji, než bylo zapotřebí: Málem jsem ti zapomněl něco říct. Večer v mém pokoji pořádám malou párty pro sociální. Byl bych rád, kdybys přišla."
Daniel byl stále na doslech. Luce neměla tušení, co je to sociální, ale ona už se měla setkat s Penn. Měli tam jít spolu.
Její oči stanuly na zadní straně Danielovi hlavy. Věděla, že by nemělo být Camovi odpovědět, že už má plány, ale když se Daniel otočil a podíval se na ni, přísahala by, že jeho oči byly smutné. Telefon za nimi začal zvonit a Cam po něm sáhl a řekl: "Musím to vzít, Luce. Přijdeš?"
Téměř nepostřehnutelně Daniel přikývl.
"Ano," řekla Luce Camovi. "Přijdu."
"Pořád nechápu, proč musíme běžet." Popadala Luce dech o dvacet minut později. Snažila se udržet krok s Penn. Škrábala se na hlediště pro lidi na tajemnou Středeční sociální noc, kterou jí Penn ještě nevysvětlila. Luce měla sotva dost času na to, aby se dostala do svého pokoje, namalovala si pusu leskem na rty a vzala si svoje lepší džíny pro případ, že by to byl tenhle druh sociálního večera. Stále se snažila zpomalit dech a vyhnat z hlavy myšlenky na Cama a Daniela, když Penn vtrhla do jejího pokoje a vytáhla jí ze dveří.
"Lidé, kteří neustále chodí pozdě nikdy nemůžou pochopit věc, že jsou také lidé, kteří jsou přesní a normální," řekla Luce Penn, protože zrovna procházely přes mokrý trávník.
"Ha!" za nimi se někdo začal smát.
Luce se ohlédla a cítila, jak se jí čelist roztáhla do úsměvu, když viděla bledou Arriane, jak za nimi sprintuje po trávníku. "Který šarlatán řekl, že jsi normální Penn?"
Arriane šťouchla Luce a ukázala na zem. "Dávej si pozor na pohyblivý písek!"
Luce zavrávorala a zastavila se. Přistála v děsivém blátě, které bylo jako náplast na trávníku. "Někdo mi prosím řekněte, kam jdeme!"
"Je středeční noc," řekla Penn bezvýrazně. "Sociální noc."
"Jako ... tanec nebo tak něco?" zeptala se Luce a už si představovala Daniela a Cama, jak se pohybují po tanečním parketu.
Arriane zahoukala. "Tanec se smrtí z nudy. Pojem ´sociální´ je na Sword&Cross dvojsmyslný. Musí pro nás naplánovat nějakou společenskou akci, ale taky mají hrůzu z toho pro nás naplánovat nějakou společenskou akci. Dilema."
"Takže, místo toho," dodala Penn, "tyhle hrozné večery sestávají z filmových večerů a po nich následují přednášky o filmech nebo, Bože, pamatuješ na minulý semestr?"
"To jak tam bylo celé sympozium na preparování zvířat?"
"Jo, to bylo strašidelný," Penn zavrtěla hlavou.
"Dnes večer, má drahá," řekla Arriane protáhle, "to bude snadné. Jen musíš prospat jeden ze tří filmů o rotaci z videotéky Sword&Cross. Který z nich si myslíš, že to bude dnes večer, Pennyloafer? Starman? Joe versus Sopka? Nebo Víkend u Bernieho?"
"Je to Starman," zasténala Pen.
Arriane se podívala na zmatenou Luce. "Ona ví všechno."
"Vydrž," řekla Luce a šla po špičkách kolem pohyblivém písku. Pak snížila hlas jen na šepot, když se blížili ke škole. "Když jste ten film viděly už tolikrát, proč tam tolik spěchat?"
Penn otevřela těžké kovové dveře do "sálu", které jak si Luce uvědomila, měly být napodobeninou staré místnosti s kazetovými stropy a židlemi uspořádanými tak, aby směřovaly na bílou zeď.
"Nechceme uvíznout na horké židli vedle pana Cole," vysvětlila Arriane a ukázala na učitele. Měl nos pohřbený hluboko uvnitř tlusté knihy. Byl obklopen několika zbývajícími prázdnými židlemi v místnosti.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama