Kapitola 7

7. listopadu 2011 v 14:02 | Aďa |  Pád- kapitoly lauren kate

"Chystáš se teď někam?" zeptal se Cam a sundal si červené plastové brýle.

Objevil se u vchodu Augustina tak náhle, že do něj Luce skoro vrazila. Nebo tam už možná chvíli byl a ona si ho prostě ve snaze, co nejrychleji se dostat do třídy, nevšimla. Ať tak či onak, srdce jí začalo bít rychleji a dlaně se jí začaly potit.

"Ehm, do třídy?" odpověděla Luce. Kam by asi tak měla jít? Měla obě ruce plné starých knih na hodinu a nedokončeného úkolu z náboženství.

Byla vhodná chvíle pro to, omluvit se za to, že se minulou noc tak vypařila. Ale ona to nedokázala udělat. V šatně netekla teplá voda, takže se musela táhnut celou cestu zpátky až ke kolejím. To co se stalo po párty nebylo důležité. Už ne. Nechtěla to ještě víc rozpitvávat-zvlášť ne teď, když se před Danielem tak ztrapnila.

Taky ale nechtěla, aby si Cam myslel, že je na něj hrubá. Jen kolem něj chtěla projít a být sama. Rozpaků už bylo od dnešního rána dost.

Jenže čím déle se na ni Cam díval, tím méně důležité bylo odejít. Navíc měla pošramocenou hrdost tím, jak jí Daniel odbyl. Jak by se na to všechno díval Cam?

Měl jasnou bledou kůži a uhlově černé vlasy. Cam byl úplně jiný než kluci, jaké dosud znala. Vyzařovala z něj důvěra a to nejen proto, že o všech věděl všechno a dokázal se dostat k čemukoliv. Když před ní stál, Luce zapomněla, že vůbec teď nějakou hodinu má.

Když se dostaly dál od fádní šedé budovy, Cam vypadal jako z bohémské černobílé fotografie, kterou kazily jen jeho červené brýle Techni.

"Třída, ehm?" Cam dramaticky zívl. Blokoval vchod do budovy a něco na jeho pobaveném úsměvu Luce zaujalo. Chtěla vědět, jaký divoký nápad měl v rukávu. Měl přes rameno zavěšenou plátěnou tašku a jeden šálek espressa v ruce. Stisk Stop na svém iPodu, sundal si sluchátka a dal si je kolem krku. Část jí chtěla vědět, co poslouchal za písničku a část, kde na černém trhu se dostal k tomu hrnečku. Hravý úsměv, který se mu odrážel v jeho zelených očích, jí dodal odvahu se ho na to zeptat.

Cam se napil z šálku kávy. Zvedl ukazováček a řekl: "Dovol mi se s tebou podělit o své motto téhle školy: Lépe později než nikdy."

Luce se zasmála a Cam si nasadil brýle zpátky na nos. Byly tak tmavé, že neviděla ani náznak jeho očí.

"Kromě toho." Usmál se a odhalil bílý oblouk svých zubů. "Je čas oběda a já nám připravil piknik."

Oběda? Luce ještě ani nesnídala. Zakručelo jí v žaludku. Představila si, jak bude pan Cole vyšilovat, ale zbylých dvacet minut hodiny se zdálo mnohem méně atraktivních, když stála vedle Cola.

Kývla na tašku, kterou držel. "Máš toho v tašce dost pro dva?"

Položil Luce širokou ruku na její malá záda a vedl ji přes hřiště, kolem knihovny a kolejí. Zastavil se u kovové brány hřbitova.

"Vím, že je to divné místo pro piknik," vysvětloval, "ale je to to nejlepší místo. Aspoň se na chvíli dostaneme z dohledu. Na akademické půdě by to nešlo. Někdy cítím, že tam nemůžu dýchat." Ukázal směrem k budově školy.

Luce to chápala. Cítila se tak skoro celou dobu, co byla na tomhle místě. Cam, ale vypadal jako poslední, kdo by měl mít ´syndrom nových studentů´. Byl tak ... společenský. Po té párty včera v noci a teď se šálkem espressa v ruce by jí nikdy nenapadlo, že by se mohl dusit i on. Nebo že by mohly sdílet stejné pocity.

Za jeho hlavou uviděla ruiny kampusu. Nebyl velký rozdíl mezi školními ruinami a ruinami na druhé straně hřbitova.

Luce se rozhodla jít s ním. "Jen mi slib, že mě zachráníš, jestli se na mě všechny sochy budou chtít převrhnout."

"Ne," řekl Cam s vážností, která účinně pohřbila její vtip. "To už se nebude opakovat."

Její oči se přesunuly na místo, kde před pár dny ona s Danielem skoro skončili na hřbitově taky. Ale mramorový anděl, který na ně spadnul, byl pryč. Jeho podstavec byl holý.

"Pojď," řekl Cam a tahal jí za ruku za ním. Vyhnuly se místům, která byla zarostlá plevelem. Cam se stále otáčel, aby jí pomohl přes hromady hlíny. Mohlo v nich být bůhví co-

Na jednom místě Luce málem ztratila rovnováhu a chytila se jednoho z náhrobků, aby nespadla. Byla to velká leštěná deska, s jednou drsnou, nedokončenou stranou.

"Vždycky jsem mě tenhle hrob rád," řekl Cam a ukázal na narůžovělý kámen pod jejíma rukama. Luce ho obešla, aby si mohla přečíst nápis.

"Joseph Miley," četla nahlas. "1821 do roku 1865. Statečně sloužil ve válce v severní útočné válce. Přežil tři kulky a padlo pod ním pět koní předtím, než se odebral na věčnost."

Luce si zapraskala klouby. Možná, že se Camovi ten hrob líbil, protože byl z leštěného, narůžovělého kamene a ty ostatní byly šedé? Nebo z důvodu složitého zdobení na vrcholu hrobu? Zvedla na něj obočí.

"Jo." Cam pokrčil rameny. "Jen se mi líbí, jak na tom hrobě vysvětlují způsob, jak zemřel. Je to poctivý, víš? Obvykle tam lidé nechtějí mít nic napsaného."

Luce se odvrátila. Věděla až příliš dobře o jednom nic neříkajícím epitafu. Náhrobní kámen Trevora.

"Přemýšlej, o kolik zajímavější by bylo tohle místo, kdyby se na každém hrobu psala příčina smrti toho člověka." Ukázal na malý hrob několik řad dolů od hrobu Josepha Mileyho. "Jak myslíš, že zemřela tahle?"

"Ehm, spála?" hádala Luce a šla k němu.

Prsty nahmatala na kameni čísla. Dívka, která tu byla pohřbena, byla ještě mladší než Luce, když zemřela. Luce opravdu nechtěla přemýšlet o tom, jak se to stalo.

Cam naklonil hlavu a přemýšlel. "Možná," řekl. "Nebo při tajemném ohni ve stodole, když malá Betsy měla zrovna dostaveníčko s chlapcem odvedle."

Luce začala předstírat, že se urazila, ale vážná tvář Cama jí rozesmála. Už to bylo dlouho, co měla rande s klukem. Jistě, tahle scéna byla trochu morbidní. Nebylo to typické flirtování na parkovišti kina, na které byla zvyklá. Jenže takový byli studenti na Sword&Cross. A ať to bylo lepší nebo horší, Luce teď byla jedna z nich.

Následovala Cama až doprostřed hřbitova, kde byly ozdobné hroby a mauzoleum. Na svahu nad pomníky by mohli vypadat, jako umělci v amfiteátru. Polední slunce zářilo oranžově přes listy obřího dubu na hřbitově. Luce si zastínila oči rukou. Byl to ten nejteplejší den za celý týden.

"Teď tenhle chlápek," řekl Cam a ukázal na obrovský hrob orámovaný korintskými sloupy. "Můj návrh je dlužník. Zabilo ho, když se na něj zřítil strop suterénu. Co jen dokazuje, že se nikdy nemáš schovávat v suterénu před zásahem Konfederace."

"Opravdu?" zeptala se Luce. "Připomeň mi, co z tebe dělá odborníka na tohle všechno?" Když ho škádlila, cítila se podivně privilegovaná tím, že je tam s Camem. Přelétla ho pohledem, aby se ujistila, že se usmíval.

"Je to jen šestý smysl." Blýskl na ni velkým, nevinným úsměvem. "Jestli chceš, můžeš tomu říkat sedmý smysl nebo osmý, devátý. Prostě nevím, kde se to ve mně bere."

"Působivé." Usmála se. "Pro teď se s tím spokojím. Umírám hlady."

"K tvým službám." Cam vytáhl z tašky deku a rozložil jí pod dubem ve stínu. Odšrouboval termosku a Luce ucítila silné espresso. Obvykle nepila černou kávu. Sledovala, jak naplnil skleničku ledem, nalil na něj espresso a nakonec k němu přilil mléko.

"Zapomněl jsem na cukr," řekl.

"Nesladím." Napila se ledového latté a první doušek jí vynahradil celý týden, kdy neměla kofein-na Sword&Cross je zakázaný.

"To mám štěstí," řekl Cam a rozprostřel na deku zbytek pikniku. Luce se na něj dívala, jak vyndává jídlo:celozrnná bageta, malé kolo sýra, olivy, misku vajec Deviled a dvě zelené jablka. Nebylo možné, aby kamera nezachytila všechno, co měl v té tašce-nebo že by měl v plánu to sníst všechno sám.

"Kde jsi k tomu přišel?" zeptala se Luce. Předstírala, že se soustředí na odtržení kusu chleba a zeptala se: "A kolik holek už jsi vzal na piknik, předtím, než jsem přišla?"

"Než jsi přišla?" Cam se zasmál. "Jen těžko si můžu vzpomenout na svůj bezútěšný život předtím, než jsi přišla."

Luce prohlédla jeho sarkasmus. Shledala tuhle poznámku neuvěřitelně lacinou ... a jen trochu okouzlující. Opřela se lokty o deku a zkřížila nohy v kotnících. Cam seděl se zkříženýma nohama naproti ní, a když se natáhnul pro nůž na sýr, položil jí ruku na koleno jejích černých džínsů. Podíval se na ní, jako by se tím ptal, jestli jí to nevadí

Když neuhnula, tak tam se svou rukou zůstal. Do druhé ruky vzal kus bagety a použil její nohu jako stůl, zatímco na ní mazal trojúhelník sýra. Líbilo se jí, když se o ni opíral. Jeho dotek byl vřelý, jako by to něco znamenalo.

"Začnu snad raději s první otázkou," řekl a konečně se opřel. "Pár dní v týdnu pomáhám v kuchyni. Je to část mé dohody se Sword&Cross. Jsem na oddělení, ´vracení jídla´." Obrátil oči v sloup. "Ale nevadí mi to. Myslím tím, že mám rád teplo. To znamená, že když nedávám pozor, můžu se spálit." Natáhl k ní obrácené zápěstí a tím ukázal desítky drobných jizev, které měl na předloktí. "Nemají moc dobrý systém bezpečnosti," řekl ledabyle. "Ale mám přístup ke spíži."

Luce nemohla odolat a přejížděla mu po jizvách prsty. Nekonečně bledé čárky mizely do jeho ještě bledší pleti. Pak se začala cítit trapně za její smělost a odtáhla se. Cam jí vzal za ruku a stiskl ji.

Luce se dívala na jeho prsty omotané kolem těch jejích. Neuvědomila si, jak podobnou barvu pokožky mají. Na jihu, kde stále svítilo slunce, se kvůli své bledosti vždy cítila rozpačitě. Camova kůže ale byla tak bledá, téměř kovová-uvědomila si, jak by vypadala její pokožka na té jeho. Její ramena se zachvěla a ona ucítila zvláštní druh závrati.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama