Kapitola 7 2/2

7. listopadu 2011 v 14:03 | Aďa |  Pád- kapitoly lauren kate
"Je ti zima?" zeptal se tiše.

Když se mu podívala do očí, věděla, že poznal, že jí zima nebyla.

Posunul se k ní na dece blíž a ztišil hlas do šepotu. "Myslím, že teď budeš chtít, abych přiznal, že jsem tě viděl přes okno do kuchyně, a uchýlil se k naději, že tě přesvědčím, abys nechodila do třídy a byla se mnou?"

Vzala si svou sklenici a začala v ní lovit led. Už tam aležádný nebyl, protože bylo horký zářijový den a on už roztál.

"A vymyslel jsi celý tenhle romantický piknik," dodala. "Na malebném hřbitově?"

"Hej," Přejel jí prstem po spodním rtu. "Jsi první, která odmítá mou romantiku."

Luce se odtáhla. Měl pravdu-je to jen příliš sebevědomý kluk...za dnešek už druhý. Cítila, jak jí tváře hoří, když se snažila nemyslet na Daniela.

"Dělám si legraci," řekl a zavrtěl hlavou nad dotčeným výrazem v její tváři. "Jako kdyby to nebylo zřejmé." Díval se, jak nad sochou ve tvaru děla krouží sup. "Vím, že to tady není žádný Eden," řekl a hodil Luce jablko. "Ale proč nepředstírat, že jsem v písničce Smiths? A bod pro mě, na téhle škole není zrovna moc pěkných míst."

Slabě řečeno.

"Vidím to tak," řekl Cam a opřel se zpátky o deku, "umístění je zanedbatelné."

Luce po něm střelila pochybným pohledem. Přála si, aby od ní nebyl tak daleko, ale byla příliš stydlivá, aby se k němu přisunula, když ležel skoro na druhé straně deky.

"Tam, kde jsem vyrůstal" -odmlčel se- "věci nebyly moc odlišné od vězení-stejný styl, jako ve Sword&Cross. Výsledkem toho je, že jsem oficiálně imunní vůči mému okolí."

"Nevěřím ti." Luce zavrtěla hlavou. "Kdybych ti teď dala letenku do Kalifornie, nebudeš nadšený z toho, že se odsud dostaneš?"

"Mmm...bude mi to lhostejné," řekl Cam a vložil si vejce Deviled do pusy.

"Nevěřím ti." řekla mu Luce a šťouchla do něj.

"Pak jsi musela mít šťastné dětství."

Luce se zakousla do zeleného jablka a olízla šťávu, která z něj tekla. V hlavě jí probíhaly všechny události jejího mládí. Mračící se rodiče. Návštěvy lékaře. Všechny změněné školy během jejího dětství. Černé stíny, které jí všude následovaly. Ne, neřekla by, že bylo její dětstvíšťastné. Ale pokud Cam neviděl svět mimo Sword&Cross, něco víc než jen naději v nedohlednu, pak na tom byl možná ještě hůř než ona.

U jejich nohou se ozval šelest a Luce sebou trhla, kdyžuviděla tlustého zelenožlutého hada, který se k nim plazí. Snažil se k nim dostat blíž. Vyšvihla se na kolena a dívala se dolů na něj. Nebyl to obyčejný had, ve středu těla mu chyběla kůže. Táhl za sebou svou průsvitnou svléknutou kůži jako ocas. Hadi byly sice po celé Georgii, ale ona je nikdy neviděla línat.

"Nekřič," řekl Cam a položil Luce ruku na koleno. Pod jeho dotekem se Luce cítila bezpečněji. "Půjde dál, když ho necháme na pokoji."

Chtěl toho po ní moc. Luce se chtělo velmi křičet. Vždycky nenáviděla hady a bála se jich. Byly tak slizcí a šupinatí a ...

"Eugh." Zachvěla se. Nemohla odtrhnout oči z hada, dokud nezmizel ve vysoké trávě.

Cam se ušklíbl, když zvedla z deky kůži a držela jí v ruce. Vypadala tak živě, jako orosená slupka z česneku, když ho vytáhl její otecčerstvý ze zahrady. A to tu právě had nechal. Hrubou kůži. Hodila ji zpátky na zem a otřela si ruce o džíny.

"No, snad sis nemyslela, že to bude roztomilé?"

"To jako myslíš, když jsem to dávala roztřeseněpryč?" Luce měla trochu rozpačitý pocit. Musela vypadat dětinsky.

"A co tvoje víra v sílu transformace?" zeptal se Cam a založil si ruce v bok. "To je všechno, co tu po nás zbude."

Cam si sundal brýle. Jeho smaragdové oči se dívaly přímo na ni. Držel svůj pohled a čekal na její odpověď.

"Začínám si myslet, že jsi trochu divný," řekla nakonec a věnovala mu malý úsměv.

"Ach, ale to si myslíš jen kvůli tomu, že jsi ode mětak daleko," odpověděl a naklonil se k ní blíž. Blíž než byl, když tu byl had. Blíž, než čekala, že bude. Natáhl ruku a pomalu jí pohladil po vlasech. Luce se napjala.

Cam byl nádherný a fascinující. Nemohla přijít na to, jakže i když je jako uzlíček nervů, v jeho přítomnosti se cítí pohodlně.

Chtěla být tam, kde teď byla. Nemohla odtrhnout oči od jeho plných, růžových rtů, které se k ní přibližovaly a díky kterým měla ještě větší závrať. Dotknul se jí ramenem a ona cítila zvláštní mráz hluboko v hrudi. Dívala se, jak Cam otevírá rty. Pak zavřela oči.

"Tam jste!" udýchaný hlas Luce vytrhl z toho krásného okamžiku.

Luce si podrážděně povzdychla a přesunula svou pozornost na Gabbe, která před nimi stála s vysokým ohonem a úsměvem na tváři.

"Hledala jsem všude."

"Proč bys takovou věc dělala?" Cam se na ni zamračil, čímž u Luce získal pár dalších bodů navíc.

"Hřbitov byl poslední místo, kde bych hledala," Gabbe mluvila dál a počítala na prstech. "Byla jsem v pokojích na kolejích, na tribunách, pak-"

"Co chceš Gabbe?" Cam ji přerušil, jako by byli sourozenci. Asi se znali už dlouho.

Gabbe zamrkala a pak se kousla do rtu. "Byla to slečna Sophia," řekla nakonec a dala ruku dolů. "Je to pravda. Dostala záchvat, když se Luce neukázala ve třídě. Pořád říkala, jak vypadala jako slibná studentka a tak dále."

Luce tuhle dívku nemohla přečíst. Myslela to skutečně, nebo jen plnila příkazy? Smála se Luce za to, že udělala na učitele dobrý dojem? Nestačilo jí, že si omotala Daniela kolem prstu-musela mít Cama taky?

Gabbe musela vycítit, že něco přerušila, ale ona tam jen tak stála a upírala na ně své velké laní oči a natáčela si praven vlasů na prst. "No, pojďte," řekla nakonec a nastavila obě ruce na pomoc Luce a Camovi. "Jde se zpátky do třídy."

"Lucindo, můžeš jít na stanoviště tři," řekla slečna Sophia, když se podívala na list papíru. Bylo to těsně potom, co Luce, Cam a Gabbe vstoupili do knihovny. Žádné: Kde jste byli? nebo body dolů za nedochvilnost. Jen slečna Sophia nepřítomně umístila Luce vedle Penn v sekci v počítačové učebně. Jako by si ni nevšimla, že Luce byla pryč.

Luce vrhla na Gabbe obviňující pohled, ale ona jen pokrčila rameny a naznačila Luce pusou: "Cože?"

"Kde jsi byla?" požadovala vědět Penn, hned jak se posadila. Jediný, kdo zaregistroval, že vlastně byla pryč.

luce našla oči Daniela, který se prakticky zavrtal do práce na svém počítači na stanovišti sedm. Ze svého místa mohla Luce vidět jen jeho blonďatou svatozář vlasů, ale to stačilo k otmu, aby jí z tváře zmizel výraz. Klesla v křesle níž a znovu si zahanbeně přehrávala jejich rozhovor v tělocvičně.

Dokonce i po té pohodě, úsměvech a jednom blížícím se potencionálním polibku, který jí málem dal Cam, nemohla zapřít, c cítila, kdyžviděla Daniela. Jenže oni nikdy nebudou spolu.

To byla podstat toho, co jí řekl v tělocvičně. Potom, co se na něj prakticky vrhla.

Odmítnutí jí zabolelo tak hluboce, že se to dotklo jejího srdce. Cítila, že už určitě všichni kolem ví, co se stalo a civí na ní.

Penn netrpělivě klepla tužkou na stůl Luce. Jenže Luce nevěděla, co jí má říct. Její piknik byl přerušen Gabbe. Tím se jí podařilo pohřbít všechno, co se tam mohlo stát. Nebo toho, co se stane. Ale divné bylo,že nemohla přijít na důvod toho, že všechno co se stalo na tom hřbitově, bylo méně důležité, než to co se stalo v posilovně s Danielem.

Slečna Sophia stála uprostřed učebny a zamáchala rukama ve vzduchu, aby si tím získala pozornost studentů. Stejně jako ve školce. Její stříbrné náramky zvonily jako zvony.

"Pokud někdo z vás někdy vysledoval svůj vlastní rodokmen," zavolala přes hluk davu, "pak bude vědět, jaké poklady jsou skryté ve vašich kořenech."

"Ježiši prosím, zabijte mě. Metafora," zašeptala Penn. "Nebo mě zabije ta metafora. Jedno nebo druhé."

"Budete mít dvacet minut přístup na internet, abyste mohli začít zkoumat svůj rodokmen," řekla slečna Sophia a zapnula stopky. "Generace je zhruba dvacet až dvacet pět let. Máte za cíl vrátit se minimálně o šest generací."

Luce zasténala.

Další slyšitelný povzdech se ozval od stanovištěsedm-Daniel.

Slečna Sophia se k němu otočila. "Danieli? Máte problém s tímto úkolem?"

Znovu si povzdechl a pokrčil rameny, "Ne, vůbec ne. To je v pořádku, Můj rodokmen. No to bude každopádně zajímavé."

Slečna Sophia naklonila hlavu na stranu a pak na něj pohlédla. "Beru to jako výraz nadšeného souhlasu."

Pak se znovu obrátila k třídě a řekla: "Doufám že najdete svou rodovou linii alespoň na deset až patnáct řádek papíru."

Luce na to nemohla soustředit právě teď. Ne, když se toho dělo tolik. Ona a Cam na hřbitově. Možná to byla nadstandartní definice romantiky, ale Luce to upřednostňovala před čímkoliv jiným. Bylo to něco, co ještě nikdy nezažila. Loudání se přes všechny ty hroby. Společný piknik, zatímco jí dělal ledové latté. Dělal si legraci z jejího strachu z hadů. No, možná by se bez celé té věci s hadem obešla, ale Cam byl sladký. Sladčí nežDaniel za celý týden.

Nenáviděla si to přiznat, ale byla to pravda. Daniel o ní neměl zájem.

Za to Cam, na druhé straně ...

Podívala se na něj. Byl o pár počítačů dál. Mrkl na ni předtím, než začal datlovat něco do jeho klávesnice. Takže ji měl rád. Callie nebude moct zmlknout a bude jí stále opakovat, jak moc se jí líbí.

Chtěla jí zavolat teď. Bylo to lepší než být v knihovně a vyhledávat svůj rodokmen. Být s jiným klukem byl nejrychlejší a snad i jediný způsob, jak dostat Daniela z její hlavy.

Byl tu problém školní politiky, co se týkalo telefonování. Navíc všichni studenti kolem ní vypadali, že opravdu pilně pracují. A slečna Sophia mezi nimi chodila a kriticky se dívala na jejich práci, jako nějaký dozorce.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama