Kapitola 9 1/2

7. listopadu 2011 v 14:19 | adel |  Pád- kapitoly lauren kate

V pondělí večer stála slečna Sophia na pódiu v největší třídě v Augustine. Pokoušela se dělat rukama loutky. Tohle bylo takzvané last-minute sezení pro studenty ve její třídě, kde učila náboženství. Luce měla co dohánět. Vynechala celý měsíc třídy.

To vysvětlovalo, proč byla jediná, která nepředstírala, že si dělá poznámky.

Žádný z ostatních studentů si dokonce ani nevšimli, že za westernovými okny pomalu zapadá slunce. Slečna Sophie rozsvítila. Luce na sobě nechtěla dát znát, že koutkem oka stále pokukuje po zaprášených žaluziích.

Když slunce zasvítilo na šíji Luce, došlo jí, jak dlouho sedí v téhle místnosti. Sledovala východ slunce, jak září jako hříva kolem prořídlých vlasů pana Colea dnes ráno během světových dějin. Trpěla během parného odpoledne na biologii s Albatrosem. A teď byl skoro večer. Slunce se rozlilo po celém areálu a Luce sotva opustila lavici. Její tělo bylo ztuhlé, jak stále seděla na kovové židli a byla znuděná. Vzdala psaní poznámek.

Co to dělá s těmi loutkami? Copak je jí a ostatním studentům pět?

Pak se ale zacítila provinile. Slečna Sophia byla ze všech tady na fakultě nejhodnější. Byla dokonce milá, i když jí Luce řekla na konci hodiny, jak daleko byla Luce s jejím úkolem s rodokmenem. Luce byla překvapená a vděčná, když jí slečna Sophia po hodině znovu dala návod na to, jak její úkol splnit. Trochu se styděla, ale hrát němou bylo mnohem lepší, než přiznat, že byla během hodiny až moc posedlá určitým spolužákem, že už jí nezbyl čas, který by mohla věnovat svému výzkumu.

Teď před nimi stála slečna Sophia v dlouhých černých šatech a zvedala palce, jak se připravovala na další představení. Za oknem slunce překryl mrak. Luce se začala věnovat zase přednášce, když si všimla, že na zdi za slečnou Sophií je viditelný stín.

"Jak si všichni pamatují z vaší povinné četby Ztracený ráj z loňského roku, Bůh dal svým andělům vlastní vůli," řekla slečna Sophia a dýchala do mikrofonu, který měla připnutý k slonovinové klopě. Mávala svými tenkými prsty, které měly představovat dokonalá andělská křídla. "Byl tam ovšem jeden, který sešel z cesty." Slečna Sophia klesla dramaticky hlasem a Luce sledovala, jak zkroutila své prsty, takže se andělská křídla přeměnila v ďáblovy rohy.

Za Luce někdo zamumlal: "Tohle je ten nejstarší knižní trik."

Od okamžiku, kdy slečna Sophia začala svou přednášku to vypadalo, že se konečně lidi soustředí na každé slovo, které ji vyšlo z úst. Možná to bylo tím, že Luce neměla ve škole Náboženství, nebo tím že jí bylo Sophie líto, ale měla rostoucí nutkání otočit se a udělat na výtržníky Pst!

Byla rozmrzelá. Unavená. Hladová. Místo toho, aby teď se zbytkem školy večeřela, byla s dalšími dvaceti studenty na hodině Náboženství. Byla informována, že na hodině slečny Sophie, která byla "nepovinná" -smutné nesprávné pojmenování, jak jí oznámila Penn- se ve třídě, kde hodina probíhá, shromáždí jídlo. Aby ušetřili čas.

Nevečeřela, neobědvala. Když konečně v pozdní odpoledne měla přestávku, Luce měla dost času najít všechno, co potřebovala. Bufet, kde není maso. Randy právě nechala kolovat v košíku sendviče a džbány studené vody.

Sendviče byly složeny z uzeniny, majonézy a sýra. Luce závistivě pozorovala Penn, jak po jednom chňapla a zanechávala na něm otisky zubů, když ho do sebe házela. Luce se zrovna chtěla zakousnout do Boloňského sendviče, když si vedle ní sedl Cam. Otevřel ruku a odhalil tak hrst čerstvých fíků. Jejich purpurová barva vypadala v jeho ruce jako drahokamy.

"Co je to?" zeptala se a usmála se na něj.

"Nemůžeš žít se samotného chleba, nebo jo?" řekl.

"Nejez to." Gabbe k nim přišla, vzala fíky a hodila je do koše. Tím přerušila jejich soukromou konverzaci. Prázdné místo v dlani Luce nahradila hrstí arašídů M&M z pytlíku. Gabbe na sobě měla duhovou čelenku. Luce si představila, jak jí ji vytrhává z hlavy a hází ji do koše.

"Má pravdu, Luce." Arriane se objevila vedle ní a mračila se na Cama. "Kdo ví, co do nich přidal?"

Luce se zasmála, protože věděla, že to Arriane myslela jako vtip. Jenže, když se nikdo jiný nesmál, strčila si arašídy do kapsy a vklouzla na místo, když je slečna Sophia svolala a řekla, aby se vrátili na svá místa.

O hodinu později byli všichni stále ještě uvězněni ve třídě. Slečna Sophia se dostala od úsvitu stvoření k válce v nebi. Ještě nebyla ani u Adama a Evy. Žaludek Luce zakručel na protest.

"Všichni víme, jaký byl zlý anděl, který bojoval s Bohem?" zeptala se slečna Sophia, jako by četla obrázkovou knihu pro spoustu dětí v knihovně. Polovina místnosti odpověděla očekávaně Ano, slečno Sophie.

"Takže kdo?" zeptala se znovu.

"Roland!" zahoukala Arriane.

"To je pravda," řekla slečna Sophia, přičemž dlouze přikývla. Nejspíš byla nedoslýchavá. "Teď mu říkáme Satan, ale za všechna ta léta se vykytoval v mnoha podobách- Mefistofeles, Belzebub, Lucifer a spoustu dalších jmen."

Molly, která seděla před Luce se zhoupla na židli směrem k Luce, což dělala celou uplynulou hodinu se zjevným cílem udělat z ní duševně nemocného člověka. Najednou upustila přes rameno na stůl Luce kousek papíru.

Luce ... Lucifer ... nějaká příbuznost?

Její rukopis byl skoro nečitelný, rozzlobený a frenetický. Luce mohla vidět, jak se na jejích vysokých lícních kostech objevil úšklebek. Ve chvíli, kdy byla oslabená hladem, začala rychle a zuřivě čmárat odpověď na zadní stranu vzkazu Molly. Že byla pojmenovaná po Lucindě Williams, největší žijící zpěvačce a skladatelce, která měla téměř všechny koncerty vyprodané. Jejich koncert byl také místem, kde se její rodiče seznámili. Potom, co její máma uklouzla na plastovém kelímku, skácela se do náruče jejímu tátovi. Už jsou spolu dvacet let. Že za jejím jménem stálo něco romantického, což ale Molly nemůže pochopit. A vůbec, že jestli se někdo v celé škole podobá Satanovi, pak je to odesílatel původního vzkazu.

Její oči se zavrtaly do zadní části nově obarvené šarlatové hlavy Molly. Luce byla připravená složit kus papíru, využít šance a hodit ho Molly, když slečna Sophia přitáhla její pozornost.

Měla obě ruce zvednuté nad hlavou dlaněmi vzhůru. Zhluboka se nadechla. Pak pohnula prsty a stíny nazdi zázrakem vypadaly jako mávající ruce a nohy někoho, kdo skáče z mostu nebo z budovy. Ten pohled byl tak bizardní, temný, ale tak realistický, že to Luce znervóznělo. Nemohla se od toho odvrátit.

"Za devět dní a devět nocí," řekla slečna Sophia, "Satan a jeho andělé padly z nebe."

Její slova vyvolala něco v paměti Luce. Podívala se na Daniela, který nad ní seděl o dvě řady. Setkali se pohledem, ale po půl vteřině zabořil svůj pohled do notebooku. Ten pohled jí ale stačil, aby jí to došlo: Sen, který se jí o něm zdál.

Byla to předělaná historie jí a Daniela u jezera. Ale v tom snu, když jí dal Daniel sbohem, ona měla odvahu jít za ním. Voda byla teplá a tak pohodlná. Ani se v ní necítila mokrá. Hejna fialových ryb se hemžily všude kolem ní. Plavala tak rychle, jak mohla. Nejdřív si myslela, že ryby jí pomáhají tlačit ji k Danielovi ke břehu. Jenže brzy masy ryb začaly tmavnout a zatemňovat jí vidění. Už ho neviděla.

Ryby byly temné a dívaly se na ní zle. Plavaly blíž a blíž a ona už neviděla nic. Cítila, jak se potápí. Noří se hlouběji a hlouběji do jezera. Nebála se toho, že nebude moct dýchat. Bála se toho, že už se nedostane nikdy zpátky nahoru. Bála se toho, že ztratí Daniela navždy.

Potom se dole objevil Daniel. Jeho paže se roztáhly jako plachty. Prošly houfem ryb a obalily Luce. Spolu se dostali zpátky na povrch. Prorazila vodu. Letěla stále výš a výš, kolem skály a stromů magnólie, kde nechala svoje boty. O vteřinu později byla tak vysoko, že Luce ani neviděla zem.

"A oni přistáli," řekla slečna Sophia a položila ruce na katedru, "v planoucí jámě pekla."

Luce zavřela oči a vydechla. Byl to jen sen. Bohužel, tohle byla realita.

Vzdychla a opřela si bradu o ruce. Vzpomněla si na zapomenutou reakci na vzkaz od Molly. Měla ho složený v rukách. Teď se jí to zdálo hloupé. Lepší bylo jí neodpovídat. Molly nemusí vědět, že tím Luce naštvala.

Najednou jí na levém předloktí přistálo papírové letadlo. Podívala se do levého rohu třídy, kde seděla Arriane, která na ní přehnaně mrkala.

Beru to tak, že nesníš o Satanovi. Co jsi dělala ty a DG, když jste se vypařili v sobotu odpoledne?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama