Soutěže

5 NEJ 0.2

8. března 2012 v 9:40 | Adush
Další skvělá soutěž 5 NEJ! :D
Vysvětlení:
(znova :D)
vždy dám nějakých 5 obrázků na který na weheartit narazim a dám je sem :) a vy budete hlasovat v komentech (A.-blbla, 2.-asdhdj.. :D) a ten obrázek který bude tzn.: NEJ tak s tim udělám avatara, blend, popisek, oddělovač. Ale to budete muset hlasovat jestli avatar... Já potom na konci si vemu všech přezdívky a vylosuji jednu a toho koho vylosuji tak tomu udělám - co si vybral (avatar...)
Snad jasný ne?
Malé shrnutí-
1. vyberete obrázek
2. napíšete kterej :D a jakou grafiku (avatar, blend, popisek, oddělovač)
3. čekáte :D
Ps: jsem na horách takže grafiku udělám až přijedu :D
1.Strom
132996995215686578_ibqqj0vp_f_large
2.krajina
Tumblr_m0aqs2cto71qjjezho1_500_large
3.pole
156218680793972655_qnnhpdoj_c_large
4. osobní ft. Miley cyrus
Tumblr_m0an70zdb41rqbnt0o1_500_large
5. hair
Hair-miley-cyrus-thosegirlydesires-favim.com-319410_large
No snad budete hlasovat :DD
Pááá
(přednastavený článek.. nejsem tu teda budu psát na mobilu :D)

5 Nej 0.1

6. března 2012 v 14:30 | Adush
Takk dalších 5 nej!! Už 2 soutěž :D
Vysvětlení:
(znova :D)
vždy dám nějakých 5 obrázků na který na weheartit narazim a dám je sem :) a vy budete hlasovat v komentech (A.-blbla, 2.-asdhdj.. :D) a ten obrázek který bude tzn.: NEJ tak s tim udělám avatara, blend, popisek, oddělovač. Ale to budete muset hlasovat jestli avatar... Já potom na konci si vemu všech přezdívky a vylosuji jednu a toho koho vylosuji tak tomu udělám - co si vybral (avatar...)
Snad jasný ne?
Malé shrnutí-
1. vyberete obrázek
2. napíšete kterej :D a jakou grafiku (avatar, blend, popisek, oddělovač)
3. čekáte :D

Jedeme :D
1.Chtěli by jste?? co? :D
431630_10150642672708830_86268988829_8979495_1359368861_n_large
2. šaty ♥
Thumbnail_large

3. cat ♥
Tumblr_l7puiknwur1qc4obho1_500_large

4. chanel and paris ♥
Tumblr_la5zzstwwk1qded0oo1_500_large

5. The End!
Tumblr_lwidmvbjmv1r3iybio1_500_large

Snad budete hlasovat :D pápá

Odměny za písmenovku č. 1

3. března 2012 v 9:10 | Elevanse
V 1. PÍSMENOVCE VYHRÁLA ANI A ELIŠKAHAMERSKÁ. OBĚ DVĚ SPRÁVNĚ ODPOVĚDĚLI NA OTÁZKU A UMÍSTILI SE OBĚ NA PRVNÍM MÍSTĚ. ODMĚNY:

1. Hodnocení blogů

2. Reklama na blogu
- bude zveřejněna
v menu po dobu
dvou týdnů

3. Diplomy


Do komentářů můžete psát, zda chcete další písmenovky... :) ano/ne

Nová soutěž: Písmenovka

29. února 2012 v 20:58 | Elevanse
Jaká jsou pravidla této hry? :) Napište co nejvíce slov, která musí obsahovat písmeno C a také písmeno K, ale nikdy né dvakrát! Například: kecal (už ho nesmíte použít). Kdo jich napíše nejvíce, vyhrává. Logicky je na tom nejlépe ten, který napíše jako první. Ale pokud je mezi vámi někdo velice velice chytrý, tak ho může klidně i předhonit, ale podmínkou je, že již nesmí opakovat ty slova, která byla před ním již napsána.

Takže ještě jednou a stručněji :D Honem se podívejte, pokud již někdo napsal komentář se slovy, slova si přečtěte, ale už je nesmíte používat, vymyslete co nejvíce nových svých slov, která budou obsahovat C, K. (ne víckrát než jednou, C se zde musí vyskytovat jednou a K též). Tak snad už to chápete. :D
Ke slovům připište, co byste chtěli na diplom, kdybyste vyhráli.

Odměna je jenom pro prvního, ale za to je bohatá! :)
Diplom, hodnocení blogu, reklama na blogu po dobu 2 týdnů

MŮŽETE SOUTĚŽIT! :)

Elevanse

Bleskovka 0.9

19. února 2012 v 16:10 | Adush
Ahoj po dlouhé době tu mám bleskovku o 3 místa! Víc nebderu!
1. Jak je? :D
2. Líbí se ti tady?
3. byl jsi tady?
4. co máš raději? Blend/ Avatar?
5. Víš že hodnotím blogy? :D
6. Co na diplom?

Vše trochu uchylný otázky ale to je jedno :D

2 kolo SONP-povídka :)

11. února 2012 v 19:09 | Adush
Ahojda..
Můžu vám oznámit že všichni jste se dostali do druhého kola soutěž o nějlepší povídku :)
Krom jedné blogerky která mi nedala vůbec vědět jen se přihlásila a když jsem se jí ptala na tu povídku tak mi jí neposlala a ani nenapsala hold na to měla 3 týdny :)
Ale prič s tim prostě se ti omlouvám a tečka :)
Takže do další ho kola postoupili:
No a ted abych řekla co bude jako další téma!
Další téma je:
Rodinné Tajemství!

Povídka od Ani

11. února 2012 v 19:07 | Adush
Takže od ani
Moc se mi líbilo že to bylo optimistické, je to jedná povídka kterou jsem dostala takovou :)
¨

Nejkrásnější sen

Zazvonilo. Emily vyšla ze třídy na chodbu a rozhlížela se po všech směrech, jen aby zahlédla Jakea, kterého tajně tolik milovala.

Najednou, mezi hlavami všech studentů uviděla ten jeho krásný úsměv,blonďaté vlasy a usmívající se modré oči. Mířil k ní.

Emily se Jake líbil už asi dva roky, ale ona nikdy neměla odvahu mu to říct, i když si to strašně přála.

"Ahoj Emily!" pozdravil ji.

"No…ahoj Jakeu, co ty tady?" Emily před ním bývala nervózní.

"Už končíš nebo máš ještě školu?"

"Končím. Proč?"

"A nechtěla by ses jít projít?

"Jasně. Ráda." Řekla Emily, a usmála se jak nejlíp uměla.

"Víš, už dlouho jsem ti chtěl něco říct." Začal Jake, když vyšli ven. Emily vycítila možnost a řekla: "Já tobě taky!" Najednou cítila, že má spoustu odvahy. To bylo tím, že jí oslovil první. Dodal ji odvahu.

"Věříš na lásku na první pohled?"

"No…cože?" Emily byla touto otázkou zaskočena. Nikdy o tom nepřemýšlela.

"Já vlastně nevím, spíš ano." Řekla nakonec.

"To je dobře, protože…pro-protože…" Jake začal červenat. "Když-jsem-tě-poprvé-uviděl-hned-jsem-se-do-tebe-zamiloval." Vychrlil ze sebe rychlostí světla.

"Já…co?" Emily polkla.

"Chci říct - ach, Jakeu! Já taky!" řekla, a udělala to, co si už strašně dlouhou odbu přála. Objala ho.

***

Byla zima. Jake a Emily spolu běželi v čerstvě napadaném sněhu. Emily chytla Jakea za ruku a běželi dál a dál, když tu se zastavili a…

Podívali se vzájemně hluboko do očí. Emily milovala pohled do těch jeho nádherných modrých očí.

Jake se k ní přiblížil a…jejich rty se setkali.

***

Emily seděla na posteli ve svém pokoji. Jake velde ní.

"Víš, Emily. Jsem strašně rád, že to takhle je. Že jsem sebral odvahu, a řekl jsem ti to."

"Já taky! Jsem šťastná! Užívám si teď každou chvilku svého života!"

"Mám tě rád!" řekl Jake, posadil se blíž k Emily a vzal ji za ruku….

"EMILY!" slyšela Emily volat svojí mámu.

"Tak vstávej už nebo zaspíš!"

Emily vstala a uvědomila si, že tohle všechno byl jen sen. Krásný sen. Bohužel ji mamka vytrhla z toho asi nejkrásnějšího snu, co se jí kdy zdál.

Kéž by se stal skutečností…

Blog-http://moje-tvorba.blog.cz/

Povídka od Lizzie

11. února 2012 v 19:07 | Adush
Takže tady je povídka od lizzie.

Moc se mi líbila asi nejvíc to bylo jak si popisovala o tom vytržení ze stránky. to bylo působující :) I když zase malinko smutné ale to já mám ráda :))

Vytržení
Vytržení. Ano, i tak by se dala popsat jedna z kapitol mého života.
Když bych se ohlédla o dva roky zpět, dostala bych se k té události, která zavinila vznik kapitoly "vytržení".A taky že se tam ohlédnu.
Začalo to nevinným jarním dnem, který se tvářil, že nebude ničím vyjímečný. Ale byl. Nejprve k nám do třídy přišli dva noví kluci fotbalisti. Oba byli pohlední, ale ten blonďák na mě udělal hned zprvu velký dojem. Zdál se milý, sympatický a slušný. Když se usmál, cítila jsem šimrání po celém těle. Jeho oči zářily jako hladina vody o půlnočním svitu. Vlasy zčesané na patku mu splývaly u hlavy a u temene se mu malinko kroutily.Celý byl neodolatelný.
Celý den jsem myslela jen a jen na něj. Ještě nikdy jsem tenhle pocit nezažila. Ten pocit byl zvláštní, ale líbil se mi.
Když jsem se vrátila ze školy, doma nikdo nebyl. Přišlo mi to divné, protože mamka měla mít dovolenou a brácha byl nemocný. Asi tak za hodinku mi zavolala máma, že je prý v nemocnici s bráchou a ať si nedělám žádné starosti, že to prý nic není.
Byla jsem zaskočená, jelikož jsem netušila, že je to s bráchou tak vážné, aby musel jet do nemocnice. Nechtěla jsem si připustit, že se mu něco doopravdy stalo. A i mamka říkala, že se nic neděje. Ale přes to jsem měla špatný pocit.
Táta se vrátil okolo páté hodiny odpolední a ptal se jestli už to vím. Nevěděla jsem "co", jestli vím a tak jsem se zeptala, co má na mysli. Táta odpověděl, že tu věc s Davidem. Tátovi jsem sdělila, že vím jen to, že je s mámou v nemocnici. Pak bylo chvíli ticho a táta se sebral se slovy "aha, dobře" a šel do ložnice.
Vůbec jsem nechápala co se děje. Byla jsem rozhozená. Když jsem pomyslela na toho nového blonďáka bylo mi nádherně. Ale když jsem si vzpomněla na bráchu, měla jsem sto chutí brečet.
Ovšem završilo se to tím, že nám zavolali z veteriny, že naší fenku Melanii budou muset utratit. V tu chvíli už jsem brečela.
Bylo jedenáct hodina a já byla zralá na psychiatra. Nechtěla jsem o Mel přijít. Za žádnou cenu. Byla členem naší rodiny. Byla jako moje sestra. Milovala jsem jí. A pořád miluju.
Druhý den jsem šla do školy celá vydeptaná. Schytala jsem dvě poznámky a jednu pětku. Jedna poznámka byla kvůli tomu, že jsem při hodině usla. Nedivím se, že jsem usnula, když jsem celou noc nezavřela oči. A tu druhou poznámku jsem dostala protože jsem byla prý "duchem nepřítomna" a nebyla schopna zodpovědět otázku slečny učitelky. Pětku jsem dostala za práci v hodině. Ani jsem nevěděla, že jsme něco měli dělat.
Nálada se mi trochu zlepšila tím, že za mnou přišel ten nový kluk. Zeptal se mě, zda bych s ním a jeho kamarády šla do kina. Má odpověď zněla ano. Jak jinak samozřejmě.
Při vší upřímnosti na kino jsem měla tu nejmenší chuť. Ale jelikož jsem byla pozvána snad tím nejhezčím klukem v galaxii, tak jsem se přemohla.
Večer se máma vrátila z nemocnice a byla celá ubrečená. Nebyla jsem s to se jí zeptat co se děje a tak jsem jí tam chudáka nechala samotnou. Potom za mnou ona sama přišla. Řekla mi, že na tom je David a jeho zdravotní stav hrozně špatně a že bude muset podstoupit několik operací. V tu chvíli jsem ztuhla. Můj milovaný bratr měl mít před sebou asi šest operačních zákroků. Chudáček malý.
O dva dny později jsme se jeli celá rodina kouknout na bráchu. Bohužel už bez Melanie. Ta už byla ve zvířecím nebi. David vypadal šíleně. Byl stejně bledý jako stěna na J.I.P.ce. Měl obrovitánské kruhy pod očima a nemohl mluvit. Všimla jsem si také, že byl připojen na nějaký přístroj. Z ruky mu vysela kapačka. Byl to hrozný pohled. On, vždycky tak plný života a energie, byl tentokrát totálně zničený.
Druhý den jsem šla s blonďákem do kina. Bylo to fajn a sjednali jsme si další schůzku. Byla jsem z něj hotová, ale furt jsem musela myslet na brášku a na Mel.
Po několika dnech randění s blonďákem jsme spolu začli, dá se říct, "chodit". Bylo to nádherné. V životě jsem se necítila líp. Vždycky, když jsem byla s ním, zdálo se mi, že všechny problémy a rány v srdci jsou pryč.
Jenže po několika týdnech jsem se dozvěděla od jeho kamaráda, že má místo mě ještě jinou holku. Z toho jsem se málem nervově zhroutila. Myslela jsem, že můj život ztratil smysl. A taky že ztratil. Nejlepší kamarádka se odstěhovala, nejbáječnější kluk mě podváděl, utratili mi mojí Mel, můj brácha byl smrtelně nemocný a já byla v pytli.
Za několik dní se zjistilo, že brácha má rakovinu.
A tak kvůli těmto událostem, nazývám toto období kapitolou vytržení. Je to totiž, jako kdyby mi někdo vytrhl srdce. Nebo jako kdyby někdo vytrhal stránky z knížky a ta už potom nedávala smysl. Vemte si to tak, že brácha je jeden list, Mel je další, blonďák taky a kámoška taky jeden. Pak je zlý osud vytrhne a knížka, v tomto případě můj život, už nedává smysl. Jak by taky mohl dávat smysl, když jsem ztratila nejlepší kámošku, nejdražšího pejska, báječného kluka a v neposlední řadě jsem přišla o skvělého bráchu, který už rok a půl není mezi námi. Nikdy mi ho nikdo nevynahradí. Byl báječný. ...

Povídka od Blonde

11. února 2012 v 18:59 | Adush
Takže Blonde postoupila a napsala tuto povídku.
Moc se mi to líbilo. i když malinko smutný ale mocmoc hezký a povedený :)


Vytržená (neptejte se mně odkud)
Jen tak seděla a zírala do prázdna. V ruce stále svírala tlustou knihu, nemohla tomu uvěřit. Druhou rukou přejížděla přes vínový hřbet. V druhé místnosti zazvonil telefon, ona však nehnutě seděla dál, jen se občas zhoupla dopředu a dozadu. Oči měla vytřeštěné hrůzou, hlasitě dýchala a nepřestávala hladit knihu. Ozval se další zvuk. Tentokrát zachrastění klíčema a následné otevření dveří. Jí však ani nezajímalo, kdo přišel, dál se klepala nepředstavitelnou hrůzou. Prudce se rozsvítilo světlo.
"Ježiši, co se děje?" Řekl až moc nahlas a zamířil k ní. Prudce s ní zalomcoval. "Probuď se, no tak. Haló? Jsi tam vůbec?" Rukou jí přejížděl před očima, ona však seděla dál. "Jsou v tom drogy? Nebo léky, že jo? Že jsi v pohodě." Byl zoufalý. "No tak!!"
Ona však stále seděla a stále se třásla, po tváři jí začali téci slzy. Rozmazávali jí její dokonale nalíčené oči, začala vydávat přidušené zvuky. Z ničehonic upustila knihu na zem a objala ho. Usedavě se rozplakala.
"Já už takhle dál nemůžu, prostě, ne."
"Ššššš. Všechno zase bude dobrý, uvidíš."
Smutné se usmála. "Kéž by........kéž by..."
Rvalo mu srdce, že vidí svoji nejlepší kamarádku takhle, sám věděl, že s tím už nikdo nic nedokáže. Poznali se před pár lety, kdy studoval na vysoké. Jednou šel s kamarády do baru, oslavit úspěšně složené zkoušky. Otravovali jí tam nějací chlapi, tak se rozhodl zakročit. Až později zjistil, že to byli lichváři, kteří od ní chtěli zpět své peníze.
On se jí rozhodl pomoci, ne, že by se do ní zamiloval, ale bylo mu jí líto. Bylo to normální chytrá holka, která si udělala už v dětství problémy a na vysokou nešla, protože propadla drogám kvůli svému bývalému. On se jí snažil z té vší špíny vytáhnout, aby mohla začít znovu a lépe.
Nejdřív ho to sice hodně zaskočilo, ale i přes to všechno se na ní nedokázal dívat jako na feťačku, stále v ní viděl něco dobrého. I ona nechtěla strávit zbytek života jako závislák, jen v jejím okolí nenašla nikho, kdo by jí pochopil. Začala sice z vlastní vůle, chtěla zapadnout do kolektivu, ale nedokázala s tím přestat. Uvědomovala si, že to, co dělá je špatné, ale sama to nedokázala. Potom se objevil on, to on jí donutil, aby se šla léčit, on jí v těch nejhorších chvílích podal pomocnou ruku. Díky němu dostala druhou šanci a nechtěla se jí vzdát. Dostala se na vysokou, našla si práci a žila normální život. Dívala se jen a jen do budoucnosti, našla si přítele, plánovali spolu dokonce už i svatbu. Když tu se objevily stíny její minulosti a s nimi i lidé, které dřív považovala za nejlepší přátele. Teď je však viděla v úplně jiném světě. Byli to ubožáci a ona dřív byla jeden z nich. Už se s nimi nechtěla stýkat, ale potkávala je stále častěji.
Povedlo se jí dokončit vysokou, ale hned ten den se jí stalo něco, co mělo změnit celý její život.
"Jéé,haha ahoj, hahah! Co tady děláš?"
"Čau.." Řekla odměřeně, opět jí dostihla minulost, tentokrát v podobě její "kamarádky".
"Tak jak se vedeee? Chceeš? Je to píííma!" Natahovala k ní ruku s ubaleným něčím. Ona moc dobře věděla, co to je.
"Ne, díky. Už musím. Někdo na mě čeká."
"Prosim tě...Tak počká, no? Jedna tě přece nezabije. Dřív s tebou bývala větší legrace."
Z jedná z postranních uliček však vyšel její přítel. "Co to má znamenat? Říkala jsi, že si přestala! Jak jsi mi mohla lhát." Zklámání z jeho hlasu jen tryskalo.
"Počkej, vážně to není tak, jak si myslíš. Prosím, věř mi." Rozbrečela se.
"Jak to teda je? Jsou v tom bonbony? Nebo čerstvě natrhaná petržel? Tráva je to! ZKlamala jsi mě." Otáčel se a šel pryč.
"Ale já...prosím...ne....vrať se..." Před ní však stále byla natažená ruka, která jí nabízela chvilkové radostné opojení. "Tak díky, nemáš zapalovač."
"To je jasný, ne? Na. Já věděla, že si dáš. Pojď, všichni tě určitě zase rádi uvidí."
Opět se dostala do jejich schovky pod mostem, kde trávila všechny své volné chvíle. Teď si uvědomovala, jak hrozné to tam je, za chvíli se však už jenom smála. Pod most chodila stále častěji. Možná, že by do toho spadla úplně, kdyby si její teď už ex nepostěžoval tomu, kdo jí dal na výběr. Znovu se jí snažil pomoci a znovu se ona snažila přestat. Teď mu brečela na rameni a rozmazávala si make up.
"Je mi to líto, promiň." Šeptala tiše.
"No tak, spolu do zvládneme, určitě."
"Já teď myslím, ty problémy, co jsi kvůli mě měl, obětoval si pro mě tolik času."
"Ale jsi opět nezávislá, nepotřebuješ ke svému životu drogy."
"Ano, ale..." Větu nedopověděla. Upadla do bezvědomí.
"Hej. Co se děje..!" Rychle jí zkontroloval pulz a jestli dýchá a zavolal sanitku. Když konečně dorazili, tak se mu ulevilo, předal jí do péče lékařů, sice nemohl jet s ní do nemocnice, ale aspoň konečně nějak mohl zjistit něco víc o její nemoci. Jednou k němu přišla s tím, že jí v nemocnici řekli, že umírá a že se s tím nedá nic dělat. On sám jí kolikrát přemlouval, aby léčbu zkusila, ona mu vždy odvětila, že místo trápení se po doktorech si chce poslední měsíce svého života užít. Nabažit se toho, že se vyléčila ze závislosti, že mohla být opět šťastná.
Letmo otevřel knihu, kterou před tím upustila. Překvapilo ho, že nenašel žádná tištěná slova. Vše bylo psáno ručně, její rukou. Byl to její deník. Bezmyšlenkovitě listoval tam a zpátky, četl útržky. Po chvíli narazil na první stranu, ta však byla vytržená. Místo ní tam ležela naditá obálka, otevřel ji. K jeho údivu tam ležela ta první stránka. Datum a všechno nasvědčovala, že to byl ten den, kdy se poprvé viděli. Fotky, kde byli spolu a další stránky textu.
"....naučil mě znovu žít, stál při mně, když stál proti mně celý svět. Nikdy mu nebudu schopna vyjádřit svoji vděčnost. Díky němu je ze mne lepší člověk a život vidím úplně jinak. Jen mu nikdy nedokážu říct, co k němu cítím...."
Cítí a ke mně? Pomyslel si. Když o tom chvíli přemýšlel, tak mu to konečně došlo. Rychle popadl bundu a snažil se co nejrychleji dostat za ní.
Ležela na jednotce intenzivní péče, věděl, že se za ní nebude moci dostat po dobrém, tak raději celou nemocnicí proběhl sprintem. Nezastavoval se, když na něj řvali "Stát!", strkal do doktorů a sestřiček, které se ho snažili zastavit. Nedíval se doleva ani doprava. Oči ho pálily. Konečně! Dostal se tam. Mlčky si k ní přisedl a chytil jí za ruku. Otevřel oči.
"Proč mi to jen došlo tak pozdě..." Začal.
Usmála se.
"Nemuselo se nic z toho stát.."
Prudce zavrtěla hlavou.
"Jen kdyby..." Odmlčel se, na obrazovce bylo vidět, že jí srdce začíná odmítat bít.
"Miluji tě." Řekla z posledních sil.
"Já tebe taky."
Potom vydechla naposledy.
Marná byla snaha doktorů, on tam mohl jen stát a dívat, jak z jeho života mizí jeho smysl. Nikdy se už nedozvěděl, co jí vlastně bylo, ani to vědět nechtěl. Rozhodl se, že chce žít dál. Našel si skvělou partnerku, s kterou se i oženil a měl děti, jen nikdy nemohl zapomenout, jak jedné opuštěné duši pomohl najít směr. Věděl, že jednou to bude vyprávět a ostatní se ho budou ptát " Proč si to udělal?" On odpověď znal "Protože jsem chtěl."

Blog- ange.blog.cz

Ceny SONP

26. ledna 2012 v 19:09 | Adush
Takže než začnu s cenami tak vám chci poděkovat za to že se přihlásilo tolik lidí za jediný den :) no prostě děkuji :)

1.místo- Brushe s kým budete chtít (celkem 8 brushů), DIplom, 1 měsíc reklama na mém blogu, 1x lak na nehty (opravdu to není žádný podvod.. pokud mi dáte adresu pošlu vám ho :) a to je v 1. místě vše

2. Místo- Brushe- (celkem 5 ks) s kým si řekněte, Diplom, 14 dní reklamy na mém blogu, 1x avatar :)

3. místo- 2x Brushe , Diplom, 1 týden reklamy a 1x popisek (s vaší přezdívkou)

a 4 až poslední msto- Diplom, Brushe a 2 dny reklam :)

doufám že se líbí a rozhodla jsem se že se hlasovat v anketě sice bude ale kdo vypadne rozhodnu já aby to bylo spravedliví :)) no takže podle anktety se neřidte :) a to je vše :)

Samozřejmě jesti chcete objednejte si Brushe tady
 
 

Reklama