Strašidelné povídky a vtipy

můj vymyšlený příběh 2- Tajuplná holčička

9. prosince 2011 v 22:41 | adel
Ahoj další příběh který jsem napsala. Nevím jesi je hezký snad ano. co an to říkáte? Prosím i kritiky a také vás porsím vím že tam mám chyby a nemám čárky ale to prosím omluvte děkuji :)


"Takže kdo mi zopakuje co jsem teď říkala?co třeba slečna Price?" Zeptala se nepříjemě paní učitelka Nickie. "ehm..no.. jo.. ehmm" Sakra! proč jsem jí neposlouchala?! vynadala jsem si. " Takže za 5!" Ach jo proč? proč!? Proč se vždycky musim zamyslet? " Takže můžete jít. Až na luce. potřebuji si s tebou promluvit!" Ježiši co pořád chce? s třesoucíma se nohama jsem došla k Nickie. " Lucindo promiň že jsem na tebe tak řvala. No vím že jsi tady první den. a chci se zeptat jesi je všechno v pořádku." zeptala se mile. to me překvapilo. " Ano všechno je v pořádku paní Nickie." " tak už běž. co tady ještě stojíš.utíkej na oběd!" řekla a věnovala mi malí usměv. "Konečně jsem byla v chodbách školy. Stěny byli bílé. Nejspíš nově vymalované. Došla jsem ke skříňkám a hledala jsem kudy se dostanu na oběd. V tom mě zastavil jeden kluk. " Ahoj já jsem David ale říkej mi Dave. Jsem tvůj spolužák a tak jsem si řikal jesi se mnou nechceš jít na oběd?" řekl a moc mile se usmál. Až po chvíli jsem si uvědomila že jsem zase mimo a oukám se do země. Pak jsem rychle dodala" Jo, oběd No zrovna jsem tam chtěla jít ale nevím kudy. Jsem lucinda ale říkej mi Luce. díky" šli jsme dlouhou chodbou okolo skleníku. Podivila jsem se že tady je v Meet in Soudget žádný nebyl. " Takže vy jste se sem teď nastěhovali?" Zeptal jse mě. " Jo vlastně jo, s mamkou. Je to tady moc hezké. Ale ještě se tady nevyznám." řekla jsem. " Jo to chápu. Ale jak to že jsi tady jenom s mamkou? Jesi ti to nevadí? " no táta je v naší bývalé vesnici Meet in Soudget. A rodiče se rozešli tak jsme se přestěhovali do většího města." Vystvětlila jsem mu. " Aha tak to mi je už jasný. Tudy a potom do prava." dodal. Sešli jsme shody a uvidělu velkou prostornou jídelnu. Velký bufet a pak pult kde dávali to co jste chěli. U jednoho stolu seděla trojice kluků kteří po sobě házeli kousky chleba.U dalšího zase nějaké holky který se smáli na celé kolo. Byli tam prosklený zdi- v podstatě jako okna. Takže tam ani nemuseli být světla. Dala jsem si zeleninoví salát poněvatž jsem vegetariánka.Dave to překapilo ale naštěstí neměl připomíňky. Po obědě jsme šli zpěk ke skříňkám. " Tak co líbí se ti tady?" " Jo no líbí. Je to něco jinýho než v Meet in Soudget ale také hezký!" řekla jsem a věnovala jsem mu úsměv." A nechtěla bys jít zítra se mnou znovu na oběd? i s mími kámoši?" Zeptal se. No na oběd s jeho kámoši se mi nechtělo. Ale on byl milí a já se musela seznámit ještě z někým. " Tak dobře platí půjdu." " Platí " vesele dodal a rozloučil se.

Po cestě domů jsem se ještě rozhlédla po okolí. Hele jsem zrovna hledala knihovnu a tady je. Šla jsem dovnitř a porozhlédla jsem se po literatuře protže jsem potřebovala nějaké knihy do školy na studium. Byla jsem tam už hodinu. Vybrala jsem si 2 knihy. V tom mi volala mamka. " Ahoj jak se máš? co ve škole? Všechno dobrý? musíš mi všechno vyprávět? a kde si?" ptala se. " Mamí já jsem v knihovně za chvíli jsem doma ahoj" odpověděla jsem rychle. Když jsem šla k pokladně zarazila jsem se u regálů "dnes vrácené" . byla tam taková zvláštní kniha. Celá černá bez nadpisu. šla jsem se zeptat na pokladnu co je to za knihu. Odpověděli mi že si jí půjčit nemůžu. Ale mě tak lákala. Tak jsem jí prostě vzala. vím že je to přestupek ale hrozně mě zajímala.Nebylajsem z toho moc nadšená když jsem jí vzala. Nejvíc jsem se bála toho co řeknu až jí budu vracet nebo jí nevrátim. Vůbec jsem nevěděla a tak jsem to odložila a pokračovala po chodníku po cestě k našemu domu.cestou jsem se ještě zastavila v papírnictví. Tam jsem jenom koupila nějaké věci do školy ašla jsem rychle domů.

Přišla jsem domů a pozdravila jsem jí. Ale nic se neozívalo. To je divný že by nebyla doma? vždyt mi volala! Tak jsem jí ještě jednou zavolala ale telefon začal prozvánět po celém domě. Ale divné bylo že to někdo zvedl! Toje divný! šla jsem rychle hledat telefon. Nejistě jsem vyšla po chodech do druhého patra. V tom se vmém telefonu ozval zvuk! Někdo tam dýchal. Moc rychle. Začal něco šeptat. Nevím co to bylo. Pak se tam zvalo šustění a zase něco šeptal ale to jsem už slyšela " Běž pryč, Nechoď do ždáného pokje! běž, Běž běž! " Celá udýchaná jsem rychle zavěsila a vyřítila jsem se z baráku. Začala jsem brečet. naštěstí jsem věděla kde dave bydlí tak jsem za ním rychle běžela. Zazvonila jsem a řekla jsem mu jenom že se v našem baráku děje něco divného. On mi řekl že dřív tam někdo záhadně umřel a že to byla pani a měla dceru a tý řikala ať jde rychle pryč. Dcera utelka a nikdo jí nikdy už neviděl. A že také si psala nějakou knihu obalenou v černém papíře. "Tu knihu mám" Vyhrkla jsem!" Ale prosimtě luce ta neexistuje!" přesvědčoval mě. Ukázala jsem mu jí a oba jsme se přesvědčili že to je deník té tajemné dcery.
Druhý den ráno jsem šla s davem do školy ale ze školy jsem se moc dála tak se mnou mudel jít i tam.

Pomalu a nejistě jsem otevřela dveře."Halo? je tady někdo?" Zavolala jsem Dave se přidal. Najednou se ozvalo. " Ahoj luce konečně jsi tady!! Mámin hlas vycházel z kuchyně." Mami?" šla jsem pomalu do kuchyně. Neměla jsem žádnou zbraň. Takže jsem měla jenom Dava. Opravdu tam byla! Byla tam moje mama! Rychle jsemk ní běžela a rozbrečela jsem se! Máma se mě ptala co se stalo a co bylo ve škole. řekla jsem že všechno v pořádku a že jí mm ráda. Když jsem šla do svého pokoje trochu v nejistotě tak jsem tam vybalovala věci ze školy ale divné bylo že ta kniha nikde nebyla! To je divné pomyslela jsem si. Asi jí má Dave.

Druhý den jsem však zjistila že Dave jí nemá. Bylo to divný. připadalomi to trochu naivní. Když jsem přišla domů mamka tam zas nebyla a a telefon tam byl také ale ozvalo se tam " neměla jsi to zvedat" a vypl se. Toje divné začla jsem se hrozně bát šla jsem k mámě do pokoje. otevřela jsem dveře. A..


Máma byla svalená na posteli a všude kolem krev a na podla otisky malinkatých nohou.

řekli mi že jsem se dočista zbláznila a poslali mě do blázince spolu z Davem. Do teď lituji že jsem ho do toho vůbec tahala! Přemýšlela jsem o tom moc dlouho až mi došlo že to asi byla ta malá holčička.

Tak co líbí?

Můj vymyšlený příběh

9. prosince 2011 v 11:09 | ada
Ahoj tento příběh jsem vymyslela snad se líbí :)

Byl podvečer. V městečku se chodilo pomalu spát. Zhasínali se světla až na jedno tajemný dům na kraji města. Počkat! pomyslela jsem si. Ale on není zdaleka tak tajemný jako..ne to jse mi jenom zdálo, vždyť to je holčička od sousedů." Ahoj neměla bys být už v posteli?" pozdravila jsem jí. Neodpovídala. Tak jsem se šla dál procházet po městečku. Ani jsem nepřemýšlela kam vlastně půjdu. Vždyť večer se dá toho proskoumat tolik! A nepozorovatelně jsem se vkradla do jednoho ještě z otevřených obchůdků abych se ohřála. Ohromil mě hodně čerství a voňaví ale přesto teplí vzduch. Ano bylo to kvetinářství. Tak jsem si vlastně uvědomila že nevím proč jsem zrovna vlezla jsem. Potichu jsem se přesunula ke dveřím. A hledala jsem nějakou restauraci. Nikde nic! všechno bylo zavřené. Tak jsem znovu proklouzla dveřmi do tajuplného květinářství. Bohužel se mi nepodařilo tak chytře zavřít dveře tím pádem to majitel květinářství slyšel. Byl to starší našedivělí pán. Na hlavě měl zvláštní klobouk něco jako cilindr. "Co tady chceš?! Takle pozdě v noci by ses tu neměla potulovat! Tobě snad neříkali rodiče co se tu teď děje!!" ohradil se na mě." Myslíte ty starý povídačky?" zasmála jsem se. "Ne tohle nemám vůbec namysli. Copak ti nepříde divný že venku neni otevřený ani jeden obchůdek, ani v domech se už nesvítí! A venku se nepotuluje ani jeden človíček! Jenom ty otravná holka!" Řekl zamyšleně." No divné to možná je ale já chtěla koupit kytky a vaše květinářství mělo zrovna otevřeno! Á co že se tady dějě?" Zeptala se nezdvořile." Co? Tak mi prvně ukaž peníze!" zařval na mě. Já peníze naštěstí měla. Ukázala jsem mu mích 10 grošů který si šetřim pro maminku a tak jsem rychle řekla." Víte co? když jste tak hnusný na vaše zákazníky tak já vás tady nebudu obtěžovat! nashle!" vyhrkla jsem rychle. On na mě začal křičet!" Nee počkej prosím nechoď ven je to tam nebezpečný! raději tě doprvodoim domů až to tady skončím! Nebo můj spolu pracovník ti pomůže." Tss jakej zase dědek tady je! pomyslela jsem si. a řekla jsem." Tak dobře ale řekněte mi co se tady konečně děje!" vyhrkla jsem rychle. Dobrá, víš nemá tu vůbec nic společnýho s naší vesnicí a s tima povídačkama který si lidi vymysleli. Budeš si teď asi myslet že jsem se dočista zbláznil. Ale jak mile se začne stmívat prochází vesnicí němá holčička, nikdo neví jak se jmenuje. zkoušeli na ní mluvit neodpovídala. Na začátku když se tady začala objevovat to lidé zas tak neřešili. Ale v den kdy se tady začali strácet děti a ukazovat výhrožný dopisy. Všichni občané chodí spát než se setmí." Řekl tajuplně. Já mu nevěřila. Ale pak jsem si zpoměla na tu malou holčičku." Počkejte vy mi chcete říct že po vesnici chodí malá němá holčička?! Protože já jsem jí potkala. Zeptala jsem se jí co tady dělá tak sama žemá být už v posteli." Vyhrkla jsem. "Ježiši! ty jsi tu malou mrchu viděla!? ne to se němělo stát ne! Musíš rychle domů! Daniel tě tam odvede."řekl. Překvapilo mě že Daniel je stejně starý 15ti letý kluk. Aproč posílá se mnou 15letýho kluka? "to si snad děláte srandu? Vy říkáte jak to je nebezpečný a aposíláte se mnou stejně starýho kluka?!" Vyhrkla jsem rozčíleně! "Neboj se nic se ti nestane, s tímhle klukem si v bezpečí! A už běžte!" Daniel mě vzal něžně za ruku. A řekl mi " neboj se nic se ti nestane. Pamatuješ si ještě na mě?" Co to blábolí sakra!? ale ísto toho jsem řekla " počkejnejsi ti Daniel Swam?" pousmála jsem se. "no jo jsem já! a ty jsi Laurel. že jo?" " no jasně že jsem to já!" objal mě kolem pasu a pomalu jsme kráčeli uličkami k..? "kam to jdeme?" zeptala jsem se. " víš já se musím ještě zastavit doma. Jestli ti to nevadí?" " ne vůbec ne. Budu ráda býtdýl ve tvé společnosti. Ale neřikal zen květinářže je to nebezpečný?" zepatala jsem se. "ne on jen tak vždycky plácá nemusíš se bát. Pousmál se " pojď dál" pobídl mě a podal mi ruku. "fí ha tady to je krásný!" vyhrkla jsem na něj.

Vraceli jsme se k mému baráku. " nechceš si malinko užít?" zeptal se mě. " no tak jo. Klidně" Věděla jsemže se snim nemusím bát byl to můj starší spolužák ze školy je teď ve třeťáku a já v prvňáku. šli jsme k jednomu romatickému stromu. Tammě objal a řekl. " víš jak jsem ti řikal že když jsem byl malí tak jsem tě miloval ale už jsem z toho vyrostl? Tak jsem z ničeho nevyrostl miluji tě laurel" " A víš že já tebe taky?" odvětila jsem.Byl to můj první vážný vztah. Políbil mě a lehce nadzvednul na místo kde mě chtěl mít. Skutečně jsme se líbali. Byla to nejhezčí noc vmém životě!

Po půl hodině jsme šli ke mě domů. Museli sme se tam vloupat oknem. Aby to rodiče nezjistili. Daniel u mě zůstal přes noc.

Ráno jsem se probudila ale daniel nikde. Nevěděla jsem kde je. Po měsíci vyšlo v novinách: Stracený chlapec se objevil rostrhaný po lesích! Prosíme všechny občany aby nepouštěli nikam své děti. A raději aby zůstali doma i oni!
Rozbrečela jsem se a rychle jsem letěla za kvetinářem. Ten mi to jenom přisvědčil a ptal jse mě co se stalo. Neodpovídala jsem. Skončila jsem za mřížemi a nikdy v životě jsem už nepromluvila
od té doby chodí po vesnici dvě holčičky obě jsou němé

Tak co líbí Já nevim..mě to připadá divné a nudné prosím posuďte to jak to je? beru i kritiky děkuju:))

Nezapomenutelný příběh

6. listopadu 2011 v 15:40 | Aďa
Začalo pršet. Julia seděla v malé místnůstce uvnitř chaty,četla si knihu a čekala na svého přítele Franka.Vyjela si s ním za vidinou krásně stráveného víkendu na její malou chatku. Ta byla postavená daleko od civilizace na odlehlém místě kousek od lesa.Je to tiché místo a ona sem jezdila vždy,když si chtěla oddechnout od každodenních starostí.Je tu ticho,čisto a vždy zde načerpá klid do duše.
Protože na chatě nebyla elektřina,musel jít Frank do lesa pro dříví,aby přes noc oba dva neumrzli.Vyšel asi před hodinou,a tak začínala mít Julia trochu strach.Co tam tak dlouho dělá?Jak daleko až šel?Nestalo se mu něco?Tyhle paranoidní myšlenky se jí honily hlavou a ukončil je až mohutný úder hromu.Leknutím sebou škubla.Koukla se z okna a pozorovala jak déšť pořád nabírá na síle.Po chvíli znovu usedla na svojí židli,vzala knihu a snažila se uklidnit četbou.Díky zamračenému nebi se ale v chatce docela setmělo a tak si musela rozsvítit svíčku. Ale stejně při čtení pořád myslela na Franka.Vyšla na zápraží:
,,Franku!"zavolala.Na odpověď nečekala,sotva slyšela přes hukot deště samu sebe.Znovu ohromě zahřmělo.rychle zalezla zpátky do chaty.Bouřky neměla ráda.když byla malá,přímo před očima uhodil blesk do její sestry a na místě ji zabil.Od té doby nechodila při bouřkách ven.Co když se něco takového stalo Frankovi?Její představy se rychle ubíraly čím dál tím víc hrozivějším scenériím.
Na stole ležel mobil.Hned ho vzala a vytáčela Frankovo číslo.Jeho telefon však ležel vedle ní a tak se znovu vyděsila,když začal vyzvánět.Začala být zoufalá.V chatě už byla skoro tma a tak rozsvítila petrolejku.V tom z ničeho nic něco bouchlo na střeše.Nadskočila ze židle. Každé šustnutí ji děsilo.Bouřku tu nikdy nezažila.Seděla vyděšená na židli a rozhlížela se po místnosti.najednou něco prolétlo za oknem.Nejdřív si myslela,že se jí to zdálo,ale ono to kolem okna proběhlo znovu.Srdce ji tlouklo až někde v krku.Bála se dýchat,bála se pohnout. Znovu něco zavadilo o střechu.Přála si ať je to jen sen a ať se probudí.Štípla se do ruky,ale kýžený výsledek se nedostavil.Začala vzlykat.Byla zoufalá,toužila být doma v městském stresu.Tady jí nikdo nepomůže.Frank je někde pryč, někdo se pohybuje kolem chaty a hází něco na střechu.
Déšť pomalu přestával.Slíbila si,že jakmile přestane,vyběhne ven a poběží dokud nenarazí na nějakou chatku a tam požádá o pomoc.Kdyby se tak nebála bouřky.
Někdo zaklepal na dveře.Zkoprněla,bála se pohnout.Má dělat že vevnitř nikdo není?Ale vždyť svítí!
,,Haló!Je někdo uvnitř?"zvolal nějaký ženský hlas zvenku.Vstala a otočila se směrem ke dveřím.Popošla šouravým krokem pomalu ke dveřím.Znovu se ozvalo zaklepání.přišla ke dveřím a sáhla na kliku.Trochu si i přála ať je to nějaký vrah.Zabije ji a ukončí tím to její trápení.Odhodlala se a otevřela.
Ve dveřích stála starší paní:,,Nezlobte se že ruším,ale zmokla jsem a tak jsem vás chtěla požádat jestli bych se u vás nemohla usušit."Julia si oddechla.Společnost jí přišla vhod.
,,Jen pojďte dál,"ukázala rukou směrem dovnitř.Jen co si stařenka sedla začala se vyptávat,co že je tady taková mladá slečna sama v chatě.Julia začala hned vyprávět co se stalo a stařenka ji pozorně poslouchala.Julia měla radost,že už není sama.Přestala se bát.
,,Když jsem šla kolem lesa,uslyšela jsem jakoby vyjeknutí"řekla stařenka a Julie se zarazila. ,,Promiňte musím jít,"zablekotala a vyběhla ven.Už nepršelo.Chtěla najít Franka.
Vběhla na lesní cestu a za volání Franku,Franku! Pobíhala jako šílená kolem.Nikdo se neozýval.Nikdo nikde nebyl. ,,Franku!"volala.Hlas se jí třásl a přeskakoval,jako kdyby byla znovu v pubertě.Běžela dál,ale přes slzy už skoro neviděla.Zakopla o kmen stromu a spadla na zem.Chvíli je tak ležela a nevěděla co se děje.Pokusila se vstát,opřela se o ruce,ale ty se jí podlomily.Jednou rukou jí projela šílená bolest.Asi si ji zlomila.Už jí bylo všechno jedno,ať si klidně umře,hlavně ať už to trápení skončí.
,,Áaaaghr"uslyšela z lesa nalevo od ní.
,,Franku?"
,,Ááááá" Znělo to jako Frank.Jako šíleně trpící Frank.Nikdy ho takhle křičet neslyšela.Vlastně nikdy neslyšela nikoho takhle zoufale řvát.
,,Franku!"
Rozběhla se směrem k tomu jekotu.Cestou párkrát zakopla o kmeny, popíchala se o větve,ale běžela dál.Vzpomněla si,na tu ženu,co ji nechala v chalupě samotnou.Vždyť o ní nic nevěděla.A vůbec,kde se tam tak z čistajasna vzala? Nic jí nedocházelo,ničemu nerozuměla.Jen bezhlavě běžela lesem,aniž by věděla kam.Nemohla popadnout dech.Musela se na chvíli zastavit.Čekala,jestli znovu něco uslyší.Nic se neozývalo,ale zato ucítila silný zápach.Trochu se jí nadzvedl žaludek,a tak pokračovala v cestě.
Po chvíli doběhla k místu,kde nebylo moc stromů.Na zemi uviděla ležící postavu.Chvíli zůstala stát na místě a pak se přiblížila.To neměla dělat. Na zemi ležel Frank.Z toho pohledu málem omdlela.Frank měl vypíchnuté oči a vyrvaný jazyk.Břicho měl rozpárané a jeho vnitřnosti byly rozházené všude kolem. Z toho šoku se ji na chvíli zatmělo před očima.Zapomněla dýchat. Všimla si ještě,že má Frank propíchlé dlaně,jako by byl ukřižován.Všude kolem bylo plno krve.Kousek od sebe uslyšela zašustnutí.Bylo slabé a tak ho moc nevnímala.přece jen byla v šoku.Ale pak uslyšela krok.Otočila se a v tom ucítila na zátylku chlad.V zápětí jí něco praštilo přes hlavu.Upadla do bezvědomí.
Probudila se přivázaná ke stromu.Nikde nikdo nebyl.Frank zmizel. Roz- hlížela se jak je to šlo.Slyšela jak někdo přichází.Ozývalo se to těsně za stromem,kde byla přivázaná.Nemohla se ani pohnout.Zvuky se utišily.Strachy nedýchala.Bála se co přijde.Z leva se k její hlavě přisunula ruka,ve které se blýštila od pohledu ostrá čepel nože.Zakřičela bolestí když jí čepel projela tváří. Slzy se jí z očí valily proudem,celá se třásla.Tohle je její konec.Tak ať už to neprodlužuje.Nemohla mluvit.Znovu uviděla čepel.Přibližovala se k jejím očím. Ucítila ukrutnou bolest,při níž na pár vteřin omdlela.Už nikdy nic neviděla.
 
 

Reklama